Když se řekne přírodní barvení, většina lidí neví, co si pod tímto pojmem představit. Snad barvení nějakým k přírodě šetrným způsobem? Barvení venku v přírodě? A barvení čeho vlastně?

Jak už jsme si řekli v předchozím díle Úvodu do přírodního barvení, jde o barvení látek a přírodních vláken za pomocí přírodnin. Respektive pomocí pigmentů, které lze z přírodnin získat. A zdroje takovýchto pigmentů jsou doopravdy veliké – od kuchyňských zbytků (jako jsou cibulové slupky, kávový lógr nebo některé bylinky), tak po rostliny, houby a lišejníky, které můžeme najít ve volné přírodě.

Přírodními pigmenty pak můžeme barvit jedině přírodní vlákna, a to jak proteinová (živočišného původu), tak vlákna celulózová (rostlinného původu). Než se ale k samotnému barvení dostaneme, je potřeba si naše vlákna, tedy látku nebo přízi, správně připravit. A právě o tom bude dnešní díl Úvodu do přírodního barvení.

Co je to „scouring“

scour something (out) – to clean something by rubbing its surface hard with rough material

Oxford Learner’s Dictionaries

Termínem scouring se v angličtině označuje proces hlubokého vyčištění materiálu (látky nebo příze), který se bude používat pro přírodní barvení. Do češtiny bychom tento termín mohli přeložit jako vyčištění, vydrhnutí nebo vyprání. Proč je scouring potřeba?

Během výroby látky se do vláken přidává škrob, který vlákna uhlazuje a zabraňuje jejich třepení a přetrhávání. Díky tomu pak bývá výsledná látka často na omak tuhá (naškrobená) a na povrchu jakoby lesklá.

Pomocí procesu scouringu (dále budu používat termín čištění) se z vláken tkaniny odstraní nejen tento škrob, ale i veškeré nečistoty a přírodní oleje, které jsou nedílnou součástí proteinových i celulózových vláken. Bez tohoto hlubokého vyčištění vláken by byl přírodní pigment z látky spíše odpuzován a při barvení bychom tak nemuseli dosáhnout námi kýženého výsledku.

Pro tento článek jsem připravila několik metod, pomocí kterých můžeme vlákna do hloubky vyčistit. Jako zdroj informací jsem používala především poznámky z kurzu Přírodního barvení a eko printingu, který jsem absolvovala na Morley College v Londýně, a který vedla úžasná Zoë Burt. Jako druhý zdroj informací jsem pak použila knihu The Wild Dyer od Abigail Booth. Moje postupy tedy vycházejí především od těchto dvou barvířek a z mých vlastních zkušeností.

Bezpečnost na prvním místě

Než se do samotného čištění pustíme, je potřeba říct si něco málo o bezpečnosti.

Většina kroků z procesu přírodního barvení se totiž odehrává v kuchyni a používáme pro ně běžně dostupné kuchyňské nástroje a čistící prostředky. Aby nedošlo ke zbytečným nehodám, které můžou mít velmi nepříjemné následky, už teď je potřeba oddělit nástroje, které budete používat pouze pro přírodní barvení, a to ideálně tak, aby je ani ostatní členové domácnosti nemohli náhodou použít třeba pro přípravu jídla.

Já osobně používám dva velké nerezové hrne, dva menší hliníkové hrnce, dvě smaltové mísy, dva cedníky, odměrky, nerezovou naběračku, kleště a několik vařeček. Většinu z těchto věcí jsem podědila po babičkách nebo sehnala po bazarech a mám je v kuchyni uložené zvlášť ve skříni a na polici, daleko od pomůcek, které používám pro vaření normálně. Vždy se je snažím hned po použití umýt a odložit zpět na své místo, aby se mi s běžně používanými věcmi nepomíchaly. Jako pravidlo mám, že během toho, co v kuchyni dělám jakýkoliv z kroků přírodního barvení, nevařím a nemám ani žádné jídlo v dosahu (třeba hrnec se zbytkem polívky, však víme).

Kromě kuchyňských pomůcek budeme používat i čistící a mycí prostředky a další chemikálie, které je taky potřeba držet bokem, a to se zvláštním důrazem na to, aby nebyly přístupné dětem. V tomto konkrétním příspěvku budeme pracovat s pracím práškem a čistící sodou. Právě čistící soda může být nevědomě zaměněna, proto ji mějte ideálně v označeném obale (ne jako já v neoznačené zavařovačce) a na místě, kde si ji nikdo nemůže splést třeba s moučkovým cukrem. Já ji mám spolu s ostatními čistícími prostředky uloženou v koupelně v polici nad pračkou.

Co budeme pro čištění vláken potřebovat

• Velký nerezový hrnec
• Vařečku a/nebo nerezové kleště  
• Odměrky
• Čistící sodu (běžně k dostání v drogeriích)
• Ekologický prášek na bázi mýdla s neutrálním pH (ideálně Jelen, Ecover, Frosch a podobné)

Jak už jsme si řekli minule, celulózová i proteinová vlákna mají svá specifika, která se týkají právě praní a především teploty, kterou snesou. Proto je potřeba s nimi zacházet různými způsoby. Jak tedy správně vlákna do hloubky vyčistit, abychom je zároveň nepoškodili? Pojďme se na to společně podívat.

Čištění celulózových vláken

Pro naše společné experimentování s přírodním barvením jsem pořídila tato celulózová vlákna:

• 100 % bavlnu, kterou mám ve dvou variantách – v podobě starého prostěradla po babičce a asi dvou metrů plátna, které je určené speciálně pro barvení a tisk
• 100 % lněné plátno
• 100 % viskózu 

Pokud jste se už někdy snažili zbavit zažraných skvrn z utěrek a ručníků nebo jste se rozhodli pro používání látkových plenek, pak už jste se určitě setkali se starým dobrým vyvařováním ve velkém hrnci na plotně. A první způsob hlubokého čištění celulózových vláken bude doopravdy podobný.

Postup pro čištění celulózových vláken:

1. Připravíme si dostatečně velký nerezový hrnec, aby se nám do něj látky vešly, a napustíme ho asi do dvou třetin studenou vodou.
2. Do vody přidáme dvě lžičky (asi 10 g) ekologického prášku na bázi mýdla a dvě lžičky čistící sody. Vše dobře rozmícháme.
3. Přidáme látky (v mém případě prostěradlo, len a viskózu). Pokud je potřeba, dolijeme do hrnce vodu, aby měly látky dostatek místa k pohybu.
4. Vše pomalu přivedeme k valu a na mírném ohni vaříme po dobu asi dvou hodin, dokud není voda žlutá.
5. Látku opatrně vyjmeme, pořádně vymácháme, vyždímáme a necháme uschnout.

Pozn.: pro máchání a ždímání můžeme použít program v pračce, případně můžeme látky i usušit v sušičce.

Postupů, jak celulózová vlákna vyčistit, je doopravdy mnoho. Dá se dokonce říct, že se liší autor od autora. Pro vyčištění plátna pro barvení a tisk jsem využila jiného postupu – především proto, že této látky mám doopravdy kus, který by se mi celý do jednoho hrnce nevešel (takže bych musela látku nastříhat a vyvařovat ji postupně), za druhé proto, že jsem sama zvědavá, jestli tento materiál je doopravdy už z výroby tak „čistý“, aby barvení zvládnul.

Postup pro čištění celulózových vláken v automatické pračce:

1. Látku vložme do bubnu pračky a pračku zavřeme.
2. Do nádobky pro prací prášek přidáme obvyklé množství ekologického prášku na bázi mýdla (v mém případě asi 2 polévkové lžíce) a k tomu 2 lžičky čistící sody (10 g).
3. Na pračce nastavíme cyklus pro praní bavlny, ideálně na nejvyšší možnou teplotu (90-95 °C) a nejvyšší otáčky. Pokud máte tu možnost, přidejte i extra máchání.
4. Látku takto vypereme a poté necháme uschnout.

Někteří autoři tyto dvě metody dokonce kombinují – tedy nejprve látky vyperou v pračce na vysokou teplotu, a potom ji ještě vyvaří v hrnci. Jiní se spoléhají čistě na vyprání v pračce na vysokou teplotu. Já osobně jsem zastáncem ručního vyvaření v hrnci na plotně, kdy člověk hned vidí, jaké nečistoty ve vláknech doopravdy jsou.

Čištění proteinových vláken

Jaká proteinová vlákna budeme čistit? Pro naše barvení jsem pořídila:

• 100 % morušové hedvábí, v provedení habotai
• 100 % ovčí vlnu

Tento postup můžeme použít i pro jiná proteinová vlákna, jako je například alpaka, kašmír, mohér a další. Určitě víte, že vyprat 100% vlněný svetr v pračce na vysokou teplotu znamená, že ho můžete použít tak akorát jako obleček pro panenku. Jak tedy do hloubky vyčisti proteinová vlákna, abychom je nepoškodili?

Postup pro čištění proteinových vláken:

1. Připravíme si větší nádobu, do které se nám bez problémů vejdou všechna čištěná vlákna, a naplníme ji vlažnou vodou.
2. Přidáme 1 lžíci ekologického prášku na bázi mýdla (asi 25 g) a dobře rozmícháme.
3. Do této mýdlové vody rovnoměrně ponoříme vlnu a/nebo hedvábí a necháme je takto namočené přes noc.
4. Druhý den vyjmeme vlnu a látku z roztoku a několikrát je dobře propláchneme ve vlažné vodě. Pozor, při ždímání mačkáme vlákna jen velmi opatrně a jemně, abychom předešli případnému třepení a plstnatění.
5. Látku a vlnu rozprostřeme a necháme uschnout.

Samozřejmě, že i v tomto případě se najde alternativní postup, jak při čištění postupovat. Tato alternativní metoda se ale týká pouze hedvábí.

Alternativní postup pro čištění hedvábí:

1. Dostatečně velký nerezový hrnec naplníme studenou vodou.
2. Přidáme 1 lžíci ekologického prášku na bázi mýdla a dobře rozmícháme.
3. Do roztoku ponoříme hedvábí a velmi pomalu zahříváme.
4. Udržujeme pod bodem varu přibližně po dobu 30 minut (voda nesmí začít vřít!).
5. Látku opatrně vyjmeme a několikrát dobře propláchneme. Velmi opatrně ji vyždímáme.
6. Hedvábí rozprostřeme nebo pověsíme a necháme uschnout.

A co dál?

Ať už budete čistit jakákoliv vlákna, nezapomeňte, že dojde ke sražení a výsledná látka tak bude menší (o kolik se srazí záleží na typu látky, můžeme ale počítat, že jde většinou přibližně o 10 %). Zároveň se lehce změní textura – to jde krásně vidět především na bavlně, která se lehce „zkrabatí“, což je typickým znakem pro přírodně barvené látky.

Ze zkušenosti doporučuji si takto látky vyčistit do zásoby. To proto, abyste v případě, že na procházce najdete zajímavý zdroj barviva, mohli hned začít s barvením a nemuseli to další den až dva odkládat, než projdete celým procesem čištění.

V příštím, a zároveň posledním díle Úvodu do přírodního barvení, se podíváme na to, jak je možné látky „namořit“, aby se na ně přichytily i takové přírodní pigmenty, kterým se do barvení normálně příliš nechce.

Bavíme-li se o látkách a tvorbě s nimi, je potřeba začít od píky. Nebo lépe řečeno od vlákna. A pokud se bavíme o přírodním barvení, tak to platí rovnou dvojnásob!

Přírodní barvení? Jako barvení přírodninami? Jakože cože?!

Ano, čtete dobře. Všude kolem nás je v přírodě nepřeberné množství zdrojů přírodních barviv, kterými můžeme obarvit látku. A nemusíme chodit ani nikam daleko – už jste třeba někdy o Velikonocích barvili vajíčka pomocí cibule nebo červeného zelí? Bingo! Funguje to i na látku. Nebo se vám už někdy podařilo udělat si na bílém triku při vaření flek kurkumou? Upatlat si kolena u kalhot borůvkama? Nebo jste jako správný mileniál (nebo možná i gen-zetter) už objevili barvení s avokádem? Jasně, to všechno jde!

Než se ale k jednotlivým zdrojům barviv dostaneme a začneme s nimi pořádně experimentovat, připravila jsem pro vás třídílný seriál se základní znalostí, kterou budeme před barvením potřebovat. V tom dnešním se podíváme na to, jaké látky a druhy vláken můžeme pro přírodní barvení používat a jaká jsou jejich specifika.

Přírodní nebo syntetická vlákna?

Prakticky každý den děláme v našem životě rozhodnutí o textilu – co si na sebe oblečeme, v čem spíme, čím je potažená (nebo zakrytá) naše pohovka… Textil je velkou a nedílnou součástí našeho života, ať už si to uvědomujeme nebo ne.

S rostoucím povědomím o hnutí slow fashion přibývá těch, kteří při nákupu nového oblečení kouknou nejen na cenovku, ale i na štítek – kde bylo oblečení ušito? Cestovalo k nám přes půlku světa? A z čeho vlastně je tohle triko vyrobeno?

Každý textil je tvořen vlákny. Ta jsou spředena do příze, a ty zase utkány do tkaniny. Vlákna jako taková můžeme dělit na dvě skupiny: přírodní a umělá. Umělá nebo taky syntetická vlákna jsou vyrobena člověkem a jde například o polyester nebo nylon. Naproti tomu přírodní vlákna jsou buď zvířecího nebo rostlinného původu, a na základě toho je dělíme na proteinová a celulózová vlákna.

Při barvení s přírodninami můžeme používat pouze látky z přírodních vláken, protože molekuly přírodních barviv se na syntetiku prostě nepřichytí. Každé vlákno má ale jiné vlastnosti, a tak se i výsledná barva může lehce lišit. Právě z toho důvodu jsem pro naše (tedy moje a vaše) budoucí experimentování s přírodními barvami vybrala několik zástupců látek z každé kategorie.

Pojďme se tedy na jednotlivá přírodní vlákna a vzorky, které jsem pro nás vybrala, podívat blíže.

Proteinová vlákna

Jak už jsem zmínila výše, proteinová vlákna jsou vlákna živočišného původu. To znamená, že pocházejí ze zvířat, nejčastěji ze srsti. Nejznámějšími zástupci jsou vlna a hedvábí. Proteinová vlákna jsou citlivá na teplo, proto je třeba s nimi zacházet šetrně, ať už při běžném praní, tak při přípravě na barvení a při barvení samotném. Jejich ohromnou výhodou je, že přírodní barviva přijímají velmi dobře a výsledek je tak oproti celulózovým vláknům sytější a jasnější.

Vlna

Vlna je vlákno pocházející ze srsti zvířat, nejčastěji ovcí, lam, koz nebo králíků. Ovčí vlna se jako vlákno pro oděvní využití začala používat už před 6 tisíci lety, a právě ovčí vlna stojí například i za velkou průmyslovou revolucí. Její nesporné výhody z ní dělají jedno z nejoblíbenějších vláken i v dnešní době – vlna výborně absorbuje vlhkost, i když je přirozeně vodě-odolná, je pružná, ohnivzdorná a výborně izoluje. Právě proto se výborně hodí na kabáty, tweedová saka nebo obleky. A to ani nemluvím o její oblibě pro pletení a háčkování.

Právě mezi pletařkami je velmi oblíbené přírodní barvení. Vlna totiž přijímá přírodní barvy velmi dobře a vlákno se tímto procesem většinou příliš nezatíží.

Pro naše experimentování s přírodním barvením jsem vybrala 100% ovčí vlnu značky Peer Gynt od oveček z Norska.

Hedvábí

Přírodní hedvábí je vlákno, které se získává z výměšků housenky bource morušového, a to odmotáváním z kokonu, který je spařený horkou vodou nebo párou. První zmínka o hedvábí pochází z Číny a datuje se do 3. tisíciletí před naším letopočtem. Čína si zpracování hedvábí po následující 2 tisíce let přísně střežila, takže se hedvábí stalo velmi ceněným obchodním artiklem.

V dnešní době se do popředí dostává takzvané mírumilovné hedvábí (známé taky jako veganské hedvábí nebo Ahimsa) – jde o hedvábí, při jehož získávání nedochází k poškození nebo usmrcení housenky, která u „běžného“ hedvábí při procesu spaření zůstává v kokonu. To, jestli je ale mírumilovné hedvábí doopravdy udržitelnější a etické, je ale stále otázka (pokud vás toto téma zajímá, doporučuji TENTO článek).

Hedvábí je velmi lehké, prodyšné, chladivé, lesklé a dobře splývá. Je oceňované hlavně pro svou lesklost, ale taky pro status luxusu. Používá se na šaty, halenky, ale třeba i na výrobu padáků. Z pohledu přírodního barvení jsou jeho vlastnosti výborné – barvy jsou výrazné, živé a lesklé.

Pro naše barvení jsem sehnala hedvábný habotai, 100% morušové hedvábí kvality 6A (tedy nejvyšší kvality).

Celulózová vlákna

Celulózová vlákna jsou rostlinného původu a jejich využívání člověkem jde vysledovat až do doby kamenné, tedy dlouho před tím, než člověk zjistil, jak zpracovat vlnu. Pocházejí z částí rostlin, jako jsou lýko, stvoly nebo semena. Celulózová vlákna jsou navíc oproti vláknům proteinovým silnější a odolnější – zvládnou vysoké teploty i drsnější zacházení. Kromě typických zástupců jako bavlna a len, sem patří ale taky juta, kokosové vlákno, ratan, sisal, konopí a další.

Celulózová vlákna nemají až tak výborné vlastnosti pro přírodní barvení, jako vlákna proteinová. I tak jde ale dosáhnout velmi dobrých výsledků, zvlášť pokud jsou látky před barvením správně ošetřeny (o tom si řekneme příště). Pro svou nižší cenu a větší dostupnost jsou výborné pro barvící začátky a experimentování.

Bavlna

Určitě jste už mnohokrát v minulosti viděli ten načechraný chuchvalec ovečkově bílé bavlny na tmavě hnědé, suché větvičce, a pomysleli si, jak je ten květ bavlníku vlastně krásný! A ano, i já jsem si to mnohokrát pomyslela. Jde ale o veliký omyl. Vlákna pro bavlněné látky totiž nepocházejí z květů bavlníku, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ve skutečnosti jde o rozpuknutou tobolku, tedy plod bavlníku, ve které se jsou bílými načechranými vlákny obalena semena rostliny, která se během zpracovatelského procesu oddělí.

Dlouhá historie zpracování bavlněných vláken do tkaniny jde podle některých zdrojů vystopovat až do období 5 000 let př. n. l. V dnešní době je bavlna nejvíce produkovaným a spotřebovávaným přírodním vláknem v textilním průmyslu. Jejími výhodami je její prodyšnost, savost, pevnost se zachovanou jemností a lehkostí vlákna. Navíc se vlákna bavlny dají skvěle míchat s jinými vlákny, a to včetně vláken syntetických.

Pro naše budoucí barvení s přírodninami jsem obstarala dva typy vzorků bavlněné látky – prostěradlo po babičce a nově koupenou metráž.

Prostěradlo po babičce je za mě jeden z nejlepších materiálů na barvení vůbec! Prostěradla jsou 100 % bavlněná, snadno se trhají/stříhají, a hlavně jsou už asi tisíckrát vypraná při vysoké teplotě. Všimli jste si někdy, jak jsou stará prostěradla tak nějak měkčí? Jedním z důvodů (kromě mechanického opotřebení) je to, že zaručeně už neobsahují žádné chemikálie z výroby!

Tím se dostávám k druhému vzorku – nově koupené metráži. Látky, které koupíte z role, jsou v drtivé většině napuštěné chemikáliemi z výroby, které napomáhají mimo jiné tomu, aby se s látkou dobře manipulovalo, byla krásně rovná, odolná prosti ušpinění a občas i lehce lesklá. To ale bohužel zrovna nejsou vlastnosti, které by přírodnímu barvení napomáhaly. Naopak, takto napuštěná látky by barvu spíše „odpuzovala“.

Mě se ale podařilo sehnat látku, která je vhodná na barvení a tisk na textil. Těchto chemikálií by tedy měla obsahovat minimum.

Len

Příběh o krtečkovi a jeho kalhotkách známe snad všichni! A je to právě tento příběh, kde je krásně převyprávěná cesta lněného vlákna.

Všechno to začne lnem setým, rostlinou, které se výborně daří i v našich podmínkách, a která kvete krásným modrým květem. Po sklizení se len namáčí ve vodě, pak se láme a češe, dokud se z jeho stvolu nezíská vlákno vhodné na spředení. Tkanina, která se pak z vlákna vyrobí, je nejčastěji v plátnové nebo krepové vazbě.

Věděli jste ale, že len patřil historicky k nejrozšířenějším tkaninám (hned po vlně), dokud nebyl v 19. století nahrazen levnou bavlnou, která byla dovážená ze zámořských kolonií?

Len velmi dobře absorbuje vlhkost, je lehký a vzdušný, nežmolkuje se, má přirozený lesk a tuhost, která se ale s opotřebením snižuje (len tedy postupně časem měkne). Díky těmto vlastnostem se výborně hodí především na letní oblečení. Nevýhodou ale je, že se snadno mačká. Len je výborný pro přírodní barvení a stejně jako bavlna, i on přijímá barviva velmi dobře.

Pro naše budoucí přírodní barvení jsem pořídila 100 % lněné plátno o gramáži 168 g/m2.

Viskóza

Viskóza byla původně označována za umělé hedvábí. Jde o první umělé vlákno, které se v módním průmyslu používá už více než 100 let, avšak oproti čistě syntetickým vláknům se vyrábí z přírodní složky – z celulózy. Tato celulóza pochází nejčastěji ze dřeva (z bukového, smrkového nebo eukalyptového) a z odpadu, který vzniká při výrobě bavlny. Celulóza se nejprve roztluče a smíchá s chemikáliemi do husté tekutiny. Ta se následně protlačí zvlákňovací tryskou do kyselinové lázně, kde se z ní vytvoří jednotlivá vlákna.

Viskóza je ceněna hlavně pro svou měkkost, prodyšnost a splývavost. Je savá jako bavlna, je chladivá, jde ji snadno barvit, prát a žehlit. Navíc je možné změnami ve výrobním procesu ovlivnit některé vlastnosti vlákna, takže může být výsledná tkanina například obzvláště jemná (jako je tomu například u lyocelu). Viskóza je velmi oblíbená jako alternativa k hedvábí nebo pro výrobu lehkého letního oblečení.

Pro naše experimentování s přírodními barvivy jsem sehnala 100 % viskózovou látku. I když jsem s viskózou v minulosti už úspěšně barvila, sama jsem velmi zvědavá, jestli tento konkrétní kousek bude „fungovat“ a nakolik se bude barevný výsledek lišit od ostatních celulózových vláken.

Závěrem

Mé první setkání se světem textilních vláken jsem zažila během studia na Morley College v Londýně. Samozřejmě jsem věděla, jaký je rozdíl mezi vlnou a bavlnou, nikdy mě do té doby ale nenapadlo se na vlákna a jejich původ podívat takto zblízka. Netušila jsem, že živočišná vlákna mají podobné vlastnosti, jaký obrovský dopad na životní prostředí má výroba textilu (a to nejen toho syntetického), že například bambus nebo konopí můžou být zpracovány do velmi příjemných materiálů a že i slupky z citrusů se dají zpracovat do podoby umělé kůže.

Téma textilních vláken je doopravdy obrovské, a i když mě zajímá, mé znalosti rozhodně nepovažuju za nijak velké. Nejsem odborník ani textilní technik, jen holka, kterou tohle docela zajímá. Navíc, tím že většinu textů čtu v angličtině, je dokonce možné, že moje překlady terminologie do češtiny nemusí být 100 % správné. Pokud tedy tento článek čte skutečný odborník a najde snad nějaké nesrovnalosti, prosím, dejte mi vědět, budu jenom ráda!

A pokud vás tohle téma zajímá více a chtěli byste se do tohoto fascinujícího světa textilních vláken také ponořit, níže přidávám zdroje, ze kterých jsem pro tento článek čerpala.

Zdroje

1. Hardingham, Martin: The Illustrated Dictionary of Fabrics (1978)
2. Booth, Abigail: The Wild Dyer (2017)
3. Common Objective: Quick Guide To Different Types of Textile Fibres
4. Better Meets Reality: The Most Common Fibres & Fabrics Used For Clothing & Textiles (2021)
5. BizVibe: Global Textile Industry Factsheet 2020: Top 10 Largest Textile Producing Countries and Top 10 Textile Exporters in the World (2020)
6. Ethical Kind: Types of Peace Silk
7. Shop Like You Give A Damn: What’s Wrong With (Peace) Silk? (2021)
8. Science Channel: How Cotton is Processed in Factories | How It’s Made (2019)
9. PAS: PAS From Cotton to T shirt (2017)
10. Cotton Australia: Fact Sheet: World Cotton History
11. Santhanam, V., Sundaram, V.: Agri-History of Cotton in India – An Overview
12. Common Objective: Fibre Briefing: Cotton
13. Common Objective: Fibre Briefing: Linen
14. Sartor, Hedvábný obchod: O lnu (2021)
15. Common Objective: Fibre Briefing: Viscose
16. Sartor, Hedvábný obchod: Mnoho tváří viskózy (2020)

Kde jsem nakupovala

• Vlna Peer Gynt
• Hedvábný Habotai
• Bavlna na barvení
• Lněné plátno
• Viskóza