0
Vzorník přírodního barvení Barvení látek

Přírodní barvení: Bříza  

20. 8. 2022

Bříza – má láska a má Nemesis. Jako strom se mi vždycky líbila, a to nejen jako březový háj v Mrazíkovi nebo tradiční stará košťátka. Její splývavé větve, svěže zelené listy i stříbřitá kůra. Je to prostě krásný strom. V posledních pár letech mi ale dost komplikuje život. Je to totiž můj hlavní alergen, díky kterému trávím každé jaro s kapesníkem u nosu, nepříjemným šimráním v krku a občas i s oteklýma očima. A aby se na mě bříza podepsala ještě více, i ve světě přírodního barvení mi dala pěkně zabrat!

Epizoda 1. – Březová kůra

Všechno to začalo už vloni na podzim. V různých zdrojích jsem si našla, že březová kůra barví do krásné, světle růžové až světle oranžové barvy. A protože bylo tou dobou hodně větrné počasí, dost brzo na to jsem už domů z procházky se psem tahala i několik popadaných březových větví. Kůru jsem pečlivě odloupla nebo odřezala od dřeva a uložila si ji na později.

První ze způsobů, který jsem s kůrou zkoušela, bylo její zkvašení ve vodě. Za tímto účelem jsem si pořídila velkou zavařovací sklenici, kterou jsem naplnila kůrou a zalila ji vodou. Sklenici jsem uzavřela a nechala stát na okně. Voda se docela brzy začala zakalovat, když jsem ji ale asi po třech týdnech otevřela, velmi rychle jsem zjistila, že jsem někde udělala chybu… Ten zápach se totiž slovy ani nedá popsat! Až se tomu teď musím smát.

Obsah sklenice tedy velmi rychle putoval do záchodu a do kontejneru, a byt prošel důkladným větráním!

Jsem ale velmi tvrdohlavá osoba a jen tak se nevzdávám. Kvašené kůře jsem se tak rozhodla dát další šanci. Opět jsem naplnila velkou sklenici a opět jsem vše zalila vodou. Tentokrát jsem ale nechala sklenici otevřenou a umístila ji na polici mimo přímé sluneční záření. Následující týden jsem pravidelně obsah míchala a sledovala, jak se voda opět rychle zakalila. I teď začala sklenice zapáchat, nebylo to ale už až tak strašné. A tak jsem se rozhodla zkusit roztok zahřát a obarvit nějaké látky.

Dopadlo to nic moc. Látky totiž skončily velmi světlé. Vlastně tak světlé, že bych to nazvala „slonovinová kost“. A i když i to má v sobě nějaké to kouzlo, po veškeré té práci a námaze jsem doufala v trochu jiný výsledek.  

Po téhle zkušenosti jsem byla rozhodnutá s břízou už nebarvit.

Epizoda 2. – Březové větvičky s listím a květy

Z podzimu mi ale doma zůstalo několik (teď už suchých) větví i se suchým listím a květy. Co s tím? No, co bych to byla za barvířku, kdybych je jen tak vyhodila do koše, no ne? A tak putovaly větve i s listím a květy do hrnce s vodou. Nechala jsem je naložené přibližně na jeden den, a pak jsem celý roztok zahřála.

K mému velmi příjemnému překvapení pustily tyto přírodniny barvu – roztok se zabarvil do hněda. Pár kousků látek, které jsem v něm obarvila pak vyšly světle béžové s nádechem do oranžova.

Epizoda 3. – Březové listí

Přišlo jaro a jeden z mých oblíbených účtů na Instagramu, dánské barvířské studio Gluddk, sdílel na svém profilu příspěvek, kde ukázal březovým listím krásně nazeleno obarvenou vlnu. Pro barvení použili tihle barvířští mistři mladé, zelené březové listí, a mě bylo hned jasné, že to musím vyzkoušet taky!

Věděla jsem přesně, kam si na břízu zajít – do nedalekého březového hájku na Kajetánce. Pokud jste ale četli můj předchozí článek o přírodninách, a kde je najít, pak víte, že listy sbírám jen ty popadané ze země, k trhání ze živých stromů se přikláním jen velmi, velmi málo. A tak byl sběr docela pomalý, protože listů příliš nepadalo, a akorát nastala sezóna sekání městských trávníků. Povím vám, v posečené, rozmulčované trávě březové listí doopravdy nenajdete.

Všechno se změnilo až jednoho dne, kdy jsme se Scruffym obcházeli náš revír a v březovém hájku nás čekalo malé překvapení – někdo z bříz sestříhal mladé větve, které zasahovaly do prochozeného chodníčku! A mladé větve se zelenými listy nechal jen tak na místě… No neberte to!

Ten den jsem tedy došla domů s obrovským pugétem březových větví. Listy jsem z nich otrhala, pořádně je propláchla a nechala rozložené na stole proschnout. Tahle malá radost se mi asi o měsíc později podařila ještě jednou, momentálně mám tedy březových listů docela pěknou zásobu.

Jak ale barvily? Nejprve malá odbočka…

Vzorník přírodního barvení

Tou dobou už byl spuštěný tento blog a věděla jsem, že moje experimentování s přírodním barvením budu chtít zdokumentovat a dát mu nějaký řád. Jednou z výhod přírodního barvení je totiž to, že z jedné přírodniny je možné získat celou škálu barev, a to v závislosti nejen na tom, o jaké vlákno se jedná, ale taky jaká mořidla, jaké modifikátory a případně jaká jejich kombinace se použije.

O vláknech jsem se už rozepsala v několika úvodních článcích „Jak na přírodní barvení“. Jak víte, pro barvení jsem si nachystala následující vlákna:

  • Bavlna, která je určená pro barvení a tisk
  • Bavlna ze starého prostěradla po babičce
  • Viskóza
  • Len
  • Morušové hedvábí
  • Ovčí vlna

Abych věci trochu zkomplikovala, rozhodla jsem se pro osm variant použití mořidel a modifikátorů, a to následovně:

  • Vzorky předem namořené kamencem (síranem hlinito-amonným) 
  • Vzorky předem namořené roztokem z mědi
  • Vzorky předem namořené kamencem a barevný nálev modifikovaný pomocí čistící sody (zásaditý roztok)
  • Vzorky předem namořené kamencem a barevný nálev modifikovaný pomocí kyseliny citrónové (kyselý roztok)
  • Vzorky předem namořené kamencem a barevný nálev modifikovaný pomocí modré skalice
  • Vzorky předem namořené kamencem a barevný nálev modifikovaný pomocí zelené skalice
  • Vzorky nenamořené, obarvené v neupraveném nálevu a po barvení dipnuté do roztoku ze železa
  • Vzorky nenamořené, obarvené v barevném nálevu s přidaným roztokem ze železa

Ano, mám tedy v plánu nabarvit 48 vzorků pro každou přírodninu, se kterou budu pracovat. Holt, nejsem žádný troškař.

Zpět k březovému listí

A jak mladé zelené listí dopadlo? Naprosto parádně!

Ve většině případů jsem získala krásné odstíny žluté. Jak už jsem v dřívějších článcích zmiňovala, proteinová vlákna (v mém případě hedvábí a vlna) vážou barevné pigmenty daleko lépe než vlákna celulózová. Na první pohled jsou tak barevně výraznější.

Osobně mi ale učarovaly barvy z nálevu s přidanou modrou a zelenou skalicí. Modrá skalice dodala žluté na výraznosti a podpořila lehký nádech do zelena – výslednou barvu bych přirovnala asi k „hořčičné“. Zelená skalice nálev ztmavila do šedé, a i v tomto případě zvýraznila nádech do zelena. Rozhodně barevná kombinace, se kterou bych do budoucna chtěla šít. Třeba v nějakém dvoubarevném quiltu? Hm, uvidíme!

Epizoda 4. – Březové větvičky

Když jsem už podruhé očesala veškeré listy, zůstala mi docela slušná hromádka mladých větviček. Svitla mi myšlenka – když se mi s nimi na podzim podařilo obarvit látky na světlounce béžovou s nádechem do oranžova, třeba se mi z nich podaří něco dostat i tentokrát.

Takže nadrobno nastříhat, namočit na pár dní do vody a šup s nimi na plotnu. Dobře jsem udělala! Z malých větviček jsem získala krásně silný nálev, který moje vzorky obarvil v odstínech rezavě oranžové. Co více, po přimíchání modifikátorů se barevná škála rozložila do téměř duhových odstínů:

  • Se sodou jsem získala lososově růžovou
  • S kyselinou citrónovou máslově žlutou
  • S modrou skalicí zelenkavou
  • Se zelenou skalicí ocelově modrou

Tohle jsem vážně nečekala!

Závěrem

Jsem moc ráda, že i přes ty počáteční nesnáze jsem na barvení s břízou nezanevřela. Zbytek totiž stojí doopravdy za to! Asi nikdy mě nepřestane fascinovat, kolik barev je možné z přírodnin získat a jak málo stačí na to, aby byl výsledek úplně rozdílný. A kdo ví, třeba mi to jednou zase nedá, a i té kůře dám ještě šanci.

Jak na přírodní barvení Barvení látek

Jak na přírodní barvení: přírodniny a jejich zpracování

12. 8. 2022

Teorii už máme za sebou, a tak můžeme vyrazit ven a pustit se do objevování krásy, kterou v sobě přírodní barvení ukrývá. Celý proces přírodního barvení totiž nezačíná doma u plotny, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale venku – na procházce v lese, v parku nebo i jen ve městě mezi domy, a to sehnáním vhodného materiálu. Jaký materiál ale sbírat? Jak ho uchovat? A jak z něj vlastně připravit náš první barevný nálev? V dnešním článku si na všechny tyto otázky odpovíme, a co víc, zabrousíme i do tématu, jak o nabarvený materiál pečovat. Pojďme tedy na to!

Přírodniny vhodné pro barvení, a kde je najít

Jakmile se ponoříme do světa přírodního barvení, začneme objevovat přírodní materiály vhodné pro barvení doslova všude okolo nás. Ať už jsme se psem na procházce v parku, s dětmi v lese nebo třeba děláme týdenní nákup v supermarketu – materiály bohaté na přírodní pigmenty nás doslova obklopují. Stačí jen začít objevovat. A kde třeba?

V kuchyni

Kuchyně je nejspíše tím nejlepším místem, kde s přírodním barvením začít. Aniž bychom si to totiž uvědomovali, denně při vaření vyprodukujeme odpad, který velmi snadno můžeme dále použít pro přírodní barvení. Navíc je máme doslova na dosah ruky po celý rok.

Snad nejlepším zástupcem barviv z kuchyně jsou cibulové slupky. Ať už jde o žlutou nebo červenou cibuli, obě v sobě obsahují vysoký podíl tříslovin a barviv. Díky tomu je barvení s cibulí velmi snadné – však už jste určitě zkoušeli na Velikonoce obarvit vajíčka!

Dalšími skvělými zástupci jsou káva a černý čaj. I po vyluhování pro naše oblíbené nápoje v sobě totiž ještě stále mají dostatek barviva, abychom je dále použili. Co více, s čajovými pytlíky se velmi dobře manipuluje, a tak do barvení můžete zapojit i děti.

Kromě cibulových slupek, kávy a čaje můžeme najít barvivo i ve slupkách a peckách z avokáda, slupkách z granátového jablíčka, v bylinkách (jako je rozmarýn nebo bobkový list), červeném zelí, černých fazolích, ale třeba i v zelené mrkvové nati.

Zvláštní kategorií, která stojí za experimentování, jsou pak bobule. Sama jsem už vyzkoušela barvit s borůvkami a černým bezem, které mi vyprodukovaly modro-šedé tóny. Myslím, že by rozhodně stálo za to vyzkoušet i maliny a rybíz. Jen kdyby mi tolik nechutnaly!

Než kategorii barviv z kuchyně uzavřu, ráda bych ještě zmínila červenou řepu. I když na první pohled vypadá jako úžasné barvivo s tou spoustou šťávy, kterou produkuje a která má tendenci zabarvit snad všechno, čeho se jen dotkne, ve skutečnosti není řepa pro přírodní barvení vhodná. Proč? Pigmenty, které obsahuje, jsou totiž velmi prchavé. Obarvená látka tak velmi rychle vybledne, a to rozhodně nechceme, že?

V přírodě

Jakožto teriéří máma, trávím procházkami venku spoustu času. A i když bydlím v Praze, výhodou naší čtvrti je spousta zeleně, která nás obklopuje. Každý den mám tak možnost projít se upravenými parky, ale i divokými loukami, starými sady nebo městskými lesy. A na všech těchto místech je velmi jednoduché narazit na přírodniny. Kolik pytlíků na psí exkrementy jsem už obětovala pro sběr přírodnin! A kolikrát jsem už vyrazila i s košíkem nebo plátěnou taškou!

Divoké rostliny vhodné ke sběru je možné rozdělit do tří kategorií:

  • takové, které rostou na stromech (listy, kůra, větvičky)
  • plody (jako už zmíněné bobule, šípky, trnky, ale třeba i některé šišky a ořechy)
  • a kvetoucí rostliny

Pro sběr volně rostoucích rostlin je ale zapotřebí pamatovat na některá pravidla:

  • Sbírat jen tam, kde je to povolené – snad nemusím zmiňovat, že soukromé pozemky, zahrady nebo okrasné záhony jsou tabu. Je dobré si taky zjistit, jestli jsou v daném místě pro sběr nějaká omezení nebo nařízení.  
  • Vědět, co sbírám – mnohé rostliny jsou jedovaté nebo můžou při barvení uvolňovat toxiny. Například rebarbora je skvělým příkladem barvířské rostliny, se kterou je potřeba manipulovat s obrovskou opatrností. Stejně tak je nutné vědět, jestli není daná rostlina vzácná nebo ohrožená.
  • Sbírat jen tam, kde je rostli přebytek a posbírat jen takové množství, které doopravdy potřebuji. Pokud je to možné, sbírejte z různých míst po menším množství. Vždy pamatujte na to, že rostliny tvoří křehký ekosystém a jsou na nich závislí další živočichové. Na místě by mělo zůstat dost rostlin i na to, aby byly schopné se vysemenit a zajistit tak růst i pro další rok.
  • Nikdy neloupat kůru ze živých stromů a netrhat všechny listy z větví! Takovýmto chováním je možné stromy zahubit. Pro kůru tak zásadně chodím po silném větru, kdy můžu posbírat popadané větve. Listy sbírám nejprve ze země, případně jen sem tam utrhnu pár listů z větvičky (nikdy nenechávám větve kompletně holé).

V zahradě nebo na okně

Jsem velikým milovníkem hrabání se v hlíně, což jsem nejspíše podědila po mojí mamce. Je známou věcí, že hlína obsahuje bakterie, které při práci s ní vdechujeme, a které na nás mají blahodárné, uklidňující účinky. Není proto divu, že zahradničení (ať už venku, na balkoně nebo jen na okenním parapetě) má terapeutické účinky. A ta radost, když se podaří něco vypěstovat ze semínka! Paráda!

Zvláštní kategorií jsou barvířské zahrady, tedy zahrady, ve kterých se pěstují rostliny, které jsou známé pro svůj vysoký obsah barviva. Na vypěstování vlastní barvířské zahrádky stačí i velmi málo. Já už třetím rokem pěstuju barvířské rostliny v květináčích, letos poprvé ne na terase, ale v bytě na okenním parapetu – a daří se mi! Mými nejoblíbenějšími barvířskými rostlinami na pěstování jsou krásnoočko, aksamitník a měsíček. A nezapomínejme na to, že i některé bylinky jsou barvířské rostliny! Tymián, rozmarýn nebo máta se pohodlně vejdou na okno v kuchyni.

Mým snem je mít vlastní zahrádku, klidně i úplně malou, kde bych si mohla vysadit i další barvířské rostliny, ovoce a zeleninu. Kdo ví, třeba jednou.

Příprava přírodního materiálu na barvení

Jednoduché pravidlo pro barvení s přírodními materiály je, že použijeme přibližně stejné množství přírodního materiálu jako váha suché látky (příze), kterou budeme barvit. To znamená, že pokud barvíme 100 g látky, budeme potřebovat přibližně 100 g barvířského materiálu.

Samozřejmě, jde ale jen o doporučení, které není nijak závazné. Já většinou materiál nevážím a množství jen odhadnu. Navíc se můžeme rozhodnout použít méně materiálu pro světlejší výsledek nebo více materiálu pro výraznější výsledek. Tak jako tak, materiál je potřeba před barvením určitým způsobem nachystat, nebo ho případně skladovat pro pozdější použití.

Slupky z ovoce a zeleniny

Většina materiálu z kuchyně může být použita rovnou. Pokud ale materiálu potřebuju více nebo ho nemůžu zpracovat hned, kromě cibulových slupek, které skladuju ve velké zavařovací sklenici, se mi osvědčilo většinu materiálu zamrazovat.

Pro barvení je možné materiál nasekat, nalámat nebo rozřezat na menší kousky. Skvělým příkladem jsou pecky z avokáda, které je dobré pro barvení nasekat, jak ale říká Pretty Woman, jsou to „svině klouzavý“. Postupujte tedy velmi opatrně!

Listy a kořeny

Listy, malé větvičky a kořeny se dají velmi snadno natrhat na menší kousky. Často si ale pomáhám i zahradními nůžkami, které si velmi dobře poradí především s větvičkami. Pigmenty v listech jsou poměrně choulostivé, proto by se listy při přípravě barevného nálevu nikdy neměly přivést až k varu, ale jen se při nižší teplotě pomalu zahřívat.

Pokud nepoužívám listy hned nebo jich mám velký přebytek (což se stává často), nasuším si je do zásoby. V tomto případě je oberu z větví, které buď nastříhám na menší kousky a uskladním zvlášť, nebo je prostě vyhodím. Listy pak rozprostřu na novinový papír a nechám je pořádně proschnout. Následujících několik dní chodím a listy pravidelně promíchávám a obracím, aby se nikde nedržela vlhkost a materiál se doopravdy prosušil skrz naskrz. Usušené listy pak skladuju v papírových taškách, pytlících nebo krabicích.

Květy a bobule

Květy patří mezi mé nejoblíbenější zdroje barviva, které je možné použít celé, bez stříhání. Květy je možné snadno usušit, já se ale i v tomto případě přikláním spíše k zamrazení. Co se bobulí týče, ty používám čerstvé. Jejich barvivo se nachází ve vnější slupce, a aby se ho při barvení uvolnilo co nejvíce, je dobré bobule nejprve rozdrtit. Doporučuji použít vidličku, mačkadlo na brambory nebo dokonce starý ponorný mixér.

Květy i bobule jsou velmi citlivé na teplo. Při barvení s nimi je tedy doopravdy potřeba hlídat teplotu a stejně jako u listů, ani tady by nemělo dojít k varu. Nejlepším postupem je zahřívat je pomalu a dlouho.

Žaludy, ořechy a kůra

Žaludy, ořechy a kůra jsou jedním z nejjednodušších materiálů na barvení (tedy až na březovou kůru, ale o tom zase někdy jindy), který je dobré několik dní před použitím namáčet ve vodě. Ořechy a žaludy se používají celé, kůru je dobré nalámat na menší kousky.

Všeobecně platí, že tento materiál má vysoký obsah tříslovin a obsahuje spoustu barviva, takže zvládne i méně šetrné zacházení v podobě vysoké teploty a případně i varu.

Jedním z mých oblíbených podzimních materiálů jsou žaludy, které v kombinaci se železem vytvářejí ocelově šedou barvu. Dále je možné použít například slupky vlašských ořechů, šišky z olše nebo různé druhy kůry.

Houby a lišejníky

Houby a lišejníky jsou pro mě fascinující kategorií přírodního materiálu, se kterým je možné barvit. I když už nějaký lišejník nasbíraný mám, do samotného barvení jsem se ještě nepustila. Informace o tomto barvení na internetu jsou, je jich ale poměrně málo a dost rozcházejí. Svitla mi ale naděje, když jsem narazila na knihu od autorky Karen Diadick Casselman – Lichen Dyes: The New Source Book, která hned putovala na můj wishlist. Tak uvidíme, třeba se k ní a k barvení s lišejníky jednou dostanu.

Jak teplo a čas ovlivňuje barvení

Přípravu barevného nálevu z přírodnin bych nejlépe přirovnala k přípravě velmi silného čaje. A stejně jako čajoví milovníci a mistři čaje vědí, aby byl výsledek skvělý, celý proces je o něco náročnější a vyžaduje více umu než jen jednoduché zalití čajového pytlíku horkou vodou. Stejně tomu tak je i u barvení.

Dva nejdůležitější faktory, které proces barvení ovlivňují, jsou teplo a čas. Bez tepla se barevné pigmenty z přírodnin získávají jen velmi špatně, na druhou stranu příliš vysoká teplota může pigment znehodnotit nebo zničit. A stejně tomu tak je i s časem. V zásadě platí, že čím více času můžeme na rozvoj barvy věnovat, tím lépe. Pomalé zahřívání po dlouhou dobu většinou zaručuje ty nejlepší výsledky (jak už jsme si ostatně zmínili výše).

Spousta času ovšem neznamená spoustu úsilí. Výhodou celého procesu přírodního barvení je to, že jednotlivé kroky je možné nachystat, a pak nechat být. I když je často těžké odolat a tento proces neuspěchat, je to právě ta pomalost, kterou na přírodním barvení já osobně oceňuju nejvíce. Právě to mi totiž připomíná, že i v dnešní uspěchané době získáme ty nejlepší výsledky, když si dovolíme zpomalit, nespěchat a nechat věcem ten jejich správný čas. To, jak moc času je potřeba konkrétní věci (nebo barvě) věnovat, je pak už čistě o zkušenostech a osobních preferencích.

O kapku tmavší

Jednou z věcí, kterou je potřeba si při barvení uvědomit a neustále si ji připomínat, je fakt, že mokrá látka nebo příze bude o několik odstínu tmavší, než když ji po barvení usušíme. To, co vypadá v hrnci jako výrazná barva, se tak po uschnutí snadno změní ve světlý odstín.

I v tomto případě tedy platí předchozí pravidlo – dejte tomu čas! Aby barva doopravdy uzrála, potřebuje čas, a to klidně i pár dní. To platí jak pro přípravu samotného nálevu, tak i pro pozdější barvení. Stačí v sobě jen najít špetku trpělivosti.

Připravujeme první nálev

I když se může zdát, že teorie před samotným barvením bylo mnoho, věřte mi, že jsme se doopravdy dostali jen na povrch věci. Do procesu přírodního barvení totiž vstupuje obrovské množství faktorů, které mají na výslednou barvu vliv až do takové míry, že žádné dvě barvení nikdy nedopadnou úplně stejně. A to je na tom ostatně to krásné. 

Takže teď, když už známe teorii, máme nachystané látky a přízi, máme je do hloubky vyčištěné a namořené a přírodní materiál nasbíraný, můžeme se pustit do našeho prvního přírodního barvení. Pojďme tedy na to!

Postup pro barvení s přírodninami - od přípravy barevného nálevu, přes jeho scezení, až po obarvení látky.

Postup pro barvení s přírodninami

  1. Starý, nejlépe nerezový hrnec naplníme asi do dvou třetin vodou. Přidáme přírodní materiál vhodný k barvení, kterého je přibližně 1:1 se suchou váhou materiálu, který chceme obarvit.
  2. Směs začneme pomalu zahřívat a udržujeme ji na mírném ohni po dobu půl až jedné hodiny. Roztok by se neměl dostat k varu.
  3. Po uplynutí této doby můžeme roztok buď nechat nejprve vychladnout (docílíme tak o něco výraznější barvy), nebo ho rovnou přecedíme přes sítko a kus dobře propustné látky. Získáme tak krásně čistý barevný roztok.
  4. Materiál, který budeme barvit, před barvením namočíme do vody. Ideálně by se látka nebo příze měla před barvením máčet minimálně hodinu.
  5. Předem namočenou látku ponoříme do barevného roztoku a opět pomalu zahříváme. Já většinou udržuju roztok mezi 70 °C a 80 °C. Látky průběžně kontrolujeme a mícháme, abychom docílili rovnoměrného obarvení. Zahříváme po dobu půl až jedné hodiny nebo tak dlouho, dokud nedosáhneme barvy, která se nám líbí (nezapomeňme ale, že látka uschnutím zesvětlá). Hrnec odstavíme.
  6. Roztok necháme i s látkou přes noc vychladnout. Pokud nijak nespěcháme, je možné nechat látku v roztoku máčet klidně i další den nebo dva.
  7. Látku z roztoku vyjmeme, vymácháme ve studené vodě, dokud neodtéká čistá voda, a necháme uschnout.

Setkala jsem se s tím, že někteří barvíři preferují látku po barvení nemáchat, ale nechat ji rovnou uschnout. Tím pádem působí barvivo na vlákna i po vyjmutí z roztoku a údajně se tak lépe zafixuje. V tomto případě je ale potřeba látku důkladně vymáchat před dalším použitím.

Péče o obarvenou látku

Jak vlastně nakládat s textilem, který jsme si tak pracně nabarvili, aby nám sloužil po co nejdelší dobu? A čemu se naopak vyhnout?

Pokud jsme nic v celém procesu nezanedbali, můžeme s přírodně barvenou látku zacházet naprosto stejně, jako s tou, kterou koupíme běžně v obchodě. Je ale potřeba pamatovat na to, že přírodní barviva jsou stále „živá“ a budou se v průběhu času rozvíjet a měnit (vzpomínáte na pojmy lightfast a washfast?).

Přírodně barvenou látku je potřeba prát jemně při nízkých teplotách, ideálně za použití ekologického nebo šetrného prášku na praní. Rozhodně dejte pozor na bělidla, která můžou být obsažena v některých běžně dostupných pracích prášcích.

Pokud je to možné, obarvenou látku je dobré skladovat mimo přímé sluneční světlo. Zvláště, pokud máme látku poskládanou, mohly by na ní vzniknout nerovnoměrné pruhy tam, kde byly sklady vystavené slunečnímu záření. To ovšem neznamená, že bychom si své obarvené kousky nemohli užít! Jen je prostě potřeba myslet na to, abychom je nenechávali dlouhé dny ležet v přímém slunci.  

Závěrem

Materiál pro přírodní barvení je doopravdy všude kolem nás! Nebojte se experimentovat, nejde přece o život, ale jen o látku. Proč tedy nevzít starý kousek oblečení nebo látky (třeba prostěradlo po babičce, že?) a nezkusit ho trochu vylepšit? Doopravdy na tom nic složitého není. A pokud byste si přece nevěděli rady, dejte mi vědět. Pokud budu moct, ráda pomůžu!

Zdroje

  • Booth, Abigail: The Wild Dyer (2017)
  • Desnos, Rebecca: Botanical Colour at your Fingertips (2016)
Šití a quilting Barvení látek

Paved Road v přírodní

6. 6. 2022

Když dojde na šití patchworku, svou inspiraci čerpám na různých místech – v přírodě, v architektuře, ve vzorech na obalech produktů, v obrazech, kolážích, ve filmech a seriálech, v knížkách, na internetu. Jeden z mých vůbec nejoblíbenějších nástrojů je pak Pinterest. Pro někoho sociální síť, pro mě nekonečná studnice nápadů. A právě na Pinterestu jsem se nechala inspirovat i pro tento patchworkový polštář, který jsem nazvala Paved Road.

Paved Road - přírodně barvený patchworkový obal na polštář. Pohled z přední strany.

Paved Road, protože mi připomíná staré dlážděné a cihlové chodníky, které se klikatí starými zarostlými zahradami, jsou pokryté mechem a lemované kapradím. Takové chodníky, po kterých se chcete projít bosou nohou. Chodníky anglických zahrad, které postavily generace před námi.

A právě tyhle zahradní chodníčky mi svými zemitými tóny připomněly přírodně barvené látky, které jsem nabarvila vloni na podzim. Použila jsem na ně typické podzimní přírodniny: moje oblíbené žaludy se železem, které barví nádhernou šedou, vrbové listí, které barví oranžovou, šípky, hloh a hlohyni šarlatovou, které mají jemné odstíny béžové až „champaigne“. Využila jsem i pár látek obarvených březovou kůrou, které by odpovídaly asi slonovinové kosti. A je dost možné, že některé kousky jsou obarvené i něčím jiným – sama už popravdě nevím.

Podzimní přírodní barvení - detail na látky

Původně jsem pro tyto látky neměla vůbec žádné konkrétní využití. Věděla jsem ale, že z nich budu chtít ušít nějaký patchworkový kousek. Společně totiž vypadaly vážně krásně, takže na své použití nečekaly nijak moc dlouho. Nejprve jsem neodolala a ušil z nich druhou verzi deky pro Michela (které teď říkám Stripy Triangles), a vzápětí na to jsem se pustila právě do Paved Road.

Samotný vzor pro Paved Road je vlastně velmi jednoduchý – jde o obdélníky, které mají jeden rožek jiný. A pokud patříte mezi zkušenější patchworkáře a quiltery, pak víte, jak velmi snadné tohle na ušití je. Trochu jsem si pohrála s rozložením a zkoušela několik různých variant (a jak už možná víte, ušila jsem nakonec více, než jen tuhle jednu).

Proces sešívání - patchworkový obal na polštář Paved Road

Patchworkovou část jsem sešila na stroji, do prošívání jsme se ale pustila ručně. Neumím si totiž představit, že by přírodně barvený kousek měl být prošitý na stroji. To mi nějak nejde dohromady. Jako výplň pod patchworkovou část jsem použila moje nejoblíbenější bavlněné rouno – Quilter’s Dream, které je tím nejměkčím a nejpříjemnějším, s čím jsem kdy pracovala. Zároveň je dost tenké, takže se moc dobře prošívá, a navíc netvoří příliš „nafouknutý“ efekt.

Na samotné prošití jsem pak použila Gutermann bavlněnou quiltovací nit. Obvykle sice používám bavlnku perlovku, tentokrát jsem ale nechtěla, aby byly stahy až tak moc viditelné. Chtěla jsem nechat více vyniknout textuře, kterou ruční prošívání vytváří, a nepřidávat moc další vizuální vzor do jemného přírodně barveného patchworku.

Detail na ruční quilting a přírodní barvení látek polštáře Paved Road

Musím přiznat, že ruční prošívání mi dalo tentokrát docela zabrat. Jak jsem rychle zjistila, nejde totiž jen o to, jakou techniku šití máte, jakou použijete nit a jestli použijete i včelí nebo krejčovský vosk, které doopravdy moc pomůžou. Jde hodně i o jehlu – o její velikost, ostrost a tvar očka, které, v některých případech, může snadno začít nit trhat. Stručně řečeno, vystřídala jsem asi tři nebo čtyři jehly, než jsem se dostala k té, která mi doopravdy sedla a se kterou jsem v pohodě dokázala šít malé, nenápadné stehy. Stálo to ale za to!

Výsledná textura prošití je prostě úžasná. Nejen, že se mi líbí, jak quilting doplnil patchworkový vzor, ale díky použitým materiálům a ručnímu prošití je teď tento „mini quilt“ naprosto měkoučký a nepopsatelně příjemný na omak! A takovéhoto výsledku bych rozhodně žádným jiným způsobem nedosáhla.

Co více, zadní (nebo chcete-li spodní) část tohoto mini quiltu, dopadla taky nádherně. Zadní strany quiltů totiž dost často považuju za stejně krásné, jako ty přední s patchworkovým podkladem a už chvíli si pohrávám s myšlenkou „wholecloth quiltu“, tedy quiltu z jednoho kusu látky, na kterém bych se s prošíváním mohla vyřádit a nechala tak tuto techniku doopravdy vyniknout. No, uvidíme.

Detail na ruční quilting ze zadní strany

Z tohoto mini quiltu z přírodně barvených látek jsem ušila povlak na polštář, které najdete tady v e-shopu. Na zadní stranu povlaku jsem použila kanvas, tedy bavlnu s vyšší gramáží, kterou jsem obarvila březovým listím. Zapínání jsem pak nechala jednoduché, na psaníčko.

Paved Road - přírodně barvený patchworkový obal na polštář. Pohled ze zadní strany.

Doufám, že si polštář najde svého majitele, kterému bude dělat radost. Věnovala jsem mu spoustu času, spoustu práce a spoustu péče. Rozhodně tak jde o jeden z těch kousků, které jsou do posledního detailu doopravdy handmade.

Návody, jak na to Jak na přírodní barvení

Úvod do přírodního barvení: 3. Mořidla

9. 5. 2022

Co mají společného pecky z avokáda, rezavé hřebíky a modrá skalice? Mohlo by se zdát, že nic moc. Ve světě přírodního barvení mají ale všechny jednu úžasnou vlastnost – je možné je použít jako mořidlo! V dnešním, třetím, a zároveň posledním díle Úvodu do přírodního barvení se společně podíváme právě na to, co mořidla jsou, proč jsou zapotřebí, kde je najít a jak je používat.

Pokud tento mini-seriál Úvodu do přírodního barvení sledujete, pak víte, že v prvním díle jsme se společně podívali na typy vláken, řekli jsme si, že přírodní barvení je možné jen u těch přírodního původu a že je dělíme na proteinová (živočišného původu) a celulózová (rostlinného původu). Řekli jsme si taky něco málo o jejich specifických vlastnostech a o tom, že s každým typem vlákna je zapotřebí zacházet trochu jinak.

Druhý díl úvodu do přírodního barvení byl už o něco praktičtější. Řekli jsme si, co je to scouring, neboli hluboké čištění vláken. Ukázala jsem vám několik receptů, jak na to, takže v tuhle chvíli byste měli mít už krásně čisté a nachystané látky nebo přízi.

Možná si říkáte, že teď už bychom se mohli rovnou pustit do barvení, co? A ano, s některými přírodninami bychom i mohli. Ne všechny přírodní pigmenty by se ale k vláknům přichytily permanentně a z některých výsledků bychom moc velkou radost neměli. Před samotným přírodním barvením je totiž potřeba vlákna nejprve namořit.

Co jsou mořidla

Moření vláken je nezbytnou součástí procesu přírodního barvení, není možné ho tedy úplně vynechat. „Cože? Vždyť jsi před malou chvilkou psala, že s některými přírodninami bychom barvit už mohli?!“ Ano, psala. Existují totiž i takové přírodniny, které v sobě mořidlo už obsahují. Třeba avokádo! Co tedy vlastně to mořidlo je?

Mordant/Mořidlo„A mordant is a chemical binding agent that adheres well to both the fibres and to the dye. The word comes from the Latin mordere, which means to bite.“ Wild Colours

  • Mořidlo je chemické pojivo, které dobře přilne jak k vláknům, tak k barvivu. Slovo pochází z latinského mordere, což znamená kousat.

Mořidlo téměř doslova napomáhá přírodním pigmentům, aby se „zakously“ do vláken. Pomáhá zafixovat barvu ve vláknech, funguje jako silné pojidlo, posiluje výraznost a odolnost barvy a v některých případech ji dokonce i alternuje (funguje jako takzvaný „modifikátor“).

Mořidla pro přírodní barvení - kamence a roztoky kovů

Určitě už dávno víte, že i synteticky obarvené látky postupem času ztrácejí na své výraznosti nebo dokonce blednou. U přírodních barviv tomu není jinak. Co více, některé pigmenty jsou citlivější než jiné, a tak se u přírodního barvení setkáváme se dvěma pojmy – washfast a lightfast.

Washfast indikuje, jak odolná je daná barva proti praní. Nikdo z nás samozřejmě nechce textil, který by nebylo možné běžně prát. Dobrou zprávou proto je, že pokud máme látky předem správně vyčištěné a namořené, většina přírodních barviv se stane proti praní velmi odolnými.

Naproti tomu lightfast je trochu více komplikovaný. Jde o ukazatel toho, jak odolné je barvivo proti dlouhodobému vystavení slunečnímu záření. Může se stát, že některé barvy budou na slunci světlat, jiné naopak tmavnout. Některé nebudou reagovat téměř vůbec, jiné se budou měnit přímo před očima. Správné namoření vláken pomůže, ne u všech barviv půjde ale o permanentní řešení.

Tato barevná proměnlivost je něco, co je vlastně pro přírodní barvení docela typické a mnohými barvíři je to vítaná záležitost – barvy totiž zůstávají „živé“. Díky zkušenostem těch před námi máme naštěstí dost informací o tom, které zdroje přírodních barviv jsou pro barvení látek vhodné (mají dobrou washfastness a lightfastness), kterým barvivům je dobré trochu napomoci (ať už třeba delším vařením nebo silnějším namořením) a která barviva sice vypadají na začátku dobře, ale vlastně jsou z dlouhodobého pohledu pro barvení textilií velmi nevhodné (ano mluvím o tobě, červená řepo).

Pojďme se tedy podívat na to, jaké zdroje mořidel pro přírodní barvení existují a jak je můžeme používat.

Taniny/Třísloviny

Taniny, česky třísloviny, jsou přírodní složky, které se běžně vyskytují v mnoha semenech, listech, kůře nebo ovoci. Jsou typické svou hořkou, trpkou chutí (najdeme je třeba v čaji nebo kávě a důležitou roli hrají i u vína). Barviva, která jsou bohatá na tanin, mají dobrou washfastness a lightfastness. Tanin totiž funguje jako přírodní mořidlo.

Taniny mohou být bezbarvé, žluté nebo červeno-hnědé. Bezbarvý tanin je možné pořídit i u specializovaných prodejců v práškové formě. Žlutý tanin se vyskytuje například ve slupce granátového jablka, červeno-hnědé pak třeba v cibulových slupkách nebo už zmíněných peckách z avokáda. Taniny je tak možné používat buď přímo jako přírodní barvivo nebo je použít jako mořidlo a látky obarvit (přebarvit) dalším přírodním barvivem.

Avokádové pecky - alternativní přírodní mořidlo

Mezi zdroje přírodního barviva bohatého na tanin patří:

  • Cibulové slupky (ze žluté a červené cibule)
  • Pecky a slupky avokáda
  • Slupky granátového jablka
  • Slupky zelených banánů
  • Černý čaj
  • Rooibos
  • Káva
  • A další

Alum/kamence

Alum, česky kamence, jsou dalším velmi oblíbeným mořidlem. Obrovskou výhodou kamenců je to, že jsou bezbarvé. Navíc prohlubují barevnost pigmentů, takže jsou ve výsledku výraznější a zářivější. I z toho důvodu jde o jedno z nejčastěji používaných mořidel v přírodním barvení, které se často používá v kombinaci i při barvení s barvivy bohatými na tanin.

Nejčastěji se používají dva typy kamenců. Prvním je potassium alum (potassium aluminum sulfate, síran hlinito-draselný), který se u nás běžně prodává pod označením „kamenec“. Je běžně dostupný v drogeriích a má využití v přírodních antiperspirantech, jako adstringens po holení nebo třeba pro čištění střívek při zabíjačce. Potassium alum se používá pro moření proteinových vláken. Snadná mnemotechnická pomůcka je, že potassium začíná na P stejně jako protein.

Kamenec, potassium alum v detailu
Kamenec, potassium alum, síran hlinito-draselný

Kamenec, který je vhodný pro moření celulózových vláken, se nazývá aluminium acetate (ammonium aluminum sulfate, síran hlinito-amonný). Tento je možné použít i pro namoření proteinových vláken, sehnat ho u nás už ale není až tak jednoduché. Já sama jsem ho sehnala jako „dodekahydrát“ (na tohle se mě neptejte, chemie skutečně není moje silná stránka) od specializovaného prodejce laboratorních chemikálií. Mnemotechnická pomůcka je tady aCetate, C jako celulóza.

Kamenec, aluminium acetate v detailu
Kamenec, aluminium acetate, síran hlinito-amonný

Moření s kamenci

Kamence jsou k dostání jako jemné bílé prášky. Pro manipulaci s nimi je tedy vždy potřeba používat ochranné pomůcky (ideálně masku, rukavice a zástěru) a manipulovat s nimi v dobře větrané místnosti. Stejně, jako u čištění vláken, i tady je potřeba dodržovat pravidlo toho, že pomůcky pro barvení (jako jsou hrnce, vařečky nebo lžíce) se nepoužívají na běžné vaření, jsou uchovány odděleně, aby se nepomíchaly, a veškeré kuchyňské povrchy jsou po procesu moření vydesinfikovány (pokud se věnujete přírodnímu barvení doma v kuchyni). Kamence uchovávejte mimo dosah dětí a domácích mazlíčků.

Osobní ochranné pomůcky jsou na prvním místě!

Pro moření se používá výpočet 10 % z váhy látky (dále jako WOF – weight of fabric). Suchou látku, kterou budeme mořit, si zvážíme a vypočítáme, kolik je 10 % této váhy. Tolik kamence budeme potřebovat pro namoření dané várky látky. V případě, že látka váží 100 g budeme tedy potřebovat 10 g kamence. Nejedná se o nijak velké číslo, proto vám balení kamence vydrží doopravdy dlouho.

Postup

  1. Mořenou látku nejprve zvážíme, a pak namočíme alespoň na hodinu do vody.
  2. Do velkého nerezového hrnce odměříme potřebné množství kamence.
  3. Kamenec v hrnci opatrně zalijeme vroucí vodou (podle potřeby asi 250 – 500 ml) a mícháme, dokud se krystalky nerozpustí.
  4. Hrnec dopustíme studenou vodou.
  5. Do tohoto roztoku přidáme namočené látky a pomalu začneme zahřívat.
  6. Na mírném ohni vaříme pod bodem varu přibližně asi hodinu. Občas látky zamícháme a zkontrolujeme, že jsou kompletně ponořené.
  7. Po hodině odstavíme z ohně a ideálně necháme přes noc vychladnout.
  8. Látky vyjmeme, vymácháme, vyždímáme a necháme uschnout nebo je rovnou ještě mokré můžeme použít pro barvení.

Tip: Do hrnce s rozpuštěným kamencem můžeme místo čerstvé vody dolít tu, ve které se nám látky máchaly.

Tento postup je možné použít jak na celulózová, tak na proteinová vlákna. U proteinových vláken je ale důležité, aby k zahřívání došlo doopravdy postupně a teplota nebyla příliš vysoká.

Postup moření látek s kamenci

Vlastní kovové roztoky

Zajímavou alternativou mořidel jsou vlastní kovové roztoky. Nejpoužívanějším bývá roztok ze železa, často se setkávám i s mědí a slyšela jsem, že jde použít i cín. Jejich obrovskou výhodou je to, že si je snadno můžete vyrobit doma. Tyto roztoky ale modifikují barevnost. Výsledná barva bude tedy jiná, než při použití kamence nebo jen čistého pigmentu. Díky kovovým roztokům tak můžete snadno z jednoho pigmentu vytvořit celou barevnou škálu.

Domácí roztok udělaný z rezavých hřebíků

Jak si připravit domácí kovový roztok

  1. Do velké zavařovací sklenice (nebo sklenice od kávy) vložíme několik kousků kovu. Pro železný roztok použijeme rezavé hřebíky, pro měděný můžeme použít kousek měděného drátku.
  2. Sklenici naplníme v poměru 2:1, 2 části vody a 1 část octa.
  3. Sklenici necháme několik dní až týdnů odpočívat bez víčka.
  4. Kyseliny z octa začnou postupně kovy rozpouštět a roztok začne měnit barvu.
  5. Roztoky jsou připravené k použití ve chvíli, kdy kompletně změní barvu – roztok železa bude rezavě oranžový až hnědý, roztok z mědi bude mít krásnou modrou barvu.
  6. Roztoky je možné kdykoliv jednoduše doplnit dolitím vody a octa, případně doplněním dalších kovových kousků. Skladujte s víčkem (železo mírně odšroubované) mimo dosah dětí.

Poznámka: Pozor na železo! Tento roztok má tendenci mírně bublat a nejednou se mi stalo, že přetekl. Sklenici tedy skladuji na tácku.

Způsob použití roztoku ze železa je dvojí. V prvním případě můžeme roztok použít jako už zmíněný modifikátor, do kterého látku „dipneme“. V tomto případě už nabarvenou látku na malou chvíli kompletně ponoříme do železného roztoku, vyjmeme a rychle vymácháme. Železo je velmi silné, a tak by příliš dlouhé vystavení tomuto roztoku mohlo začít ničit vlákna. Barva začne na železo reagovat velmi rychle a v drtivé většině případů začne tmavnout, někdy i kompletně změní barevnost.

Druhým způsobem použití je přidání pár lžiček roztoku přímo do barevného nálevu, ve kterém budeme barvit látky. Tímto způsobem dochází k moření látek během barvení, barevný odstín nálevu se ale permanentně změní. Tímto způsobem (přidáním přímo do nálevu) můžeme použít i roztok mědi.

Domácí roztok udělaný z měděného drátku

S mědí můžeme navíc látky namořit i předem. V tom případě použijeme stejný postup jako u moření kamence, 10 % z WOF budeme ale měřit v mililitrech. Takto namořená látka dostane lehký nádech modré. Výhodou tohoto postupu je, že takto namořenou látku můžeme barvit společně s látkami namořenými v kamenci, aniž bychom samotný barevný nálev jakkoliv znečistili – zůstane mu původní barva, jen výsledné látky budou mít rozdílné odstíny podle toho, v čem byly namořeny.

Modrá a zelená skalice

O moření látek za pomocí modré a zelená skalice jsem se dozvěděla teprve nedávno. Obě tyto látky jsou běžně dostupné ve vybraných drogeriích nebo online obchodech.

Modrá skalice, síran měďnatý, se používá k zabránění růstu řas v bazénech, proti plísním na rostlinám nebo k impregnaci dřeva proti růstu hub. Taky jste s ní dělali pokusy ve škole, protože vytváří krásné modré krystaly?

Modrá skalice v detailu

Zelená skalice, síran železnatý, se využívá jako hnojivo, je možné ho použít i k hubení mechu, případně k čištění odpadních vod. Jde o jemný prášek nazelenalé barvy.

Zelená skalice v detailu

Postupem použití skalice si nejsem ještě 100 % jistá, protože s tímto zatím nemám zkušenosti. Předpokládám, že i v tomto případě je možné zopakovat stejný postup, jako při moření s kamenci, nedokážu ale odhadnout, jaké množství se v tomto případě používá.

Vím ale, že je možné skalice použít opět přidáním přímo do barevného nálevu. Opět tak dojde k permanentní změně barvy, stejně jako u domácích roztoků. V tomto případě stačí doopravdy jen malá troška skalice, a barevný nálev přímo před očima změní svůj odstín.

Hliníkové hrnce

Ano, čtete dobře! Jako další možnost moření jsem doopravdy uvedla hliníkové hrnce. Možná se to zdá úsměvné, ale skutečně jsem narazila na to, že použitím hliníkových hrnců dochází k moření látek během samotného barvení. Hliník se totiž z hrnců během barvení postupně uvolňuje a váže se na vlákna látek. Stejnou teorii jsem zaslechla i pro hrnce železné.

Osobně pro barvení používám hrnce nerezové, které žádné látky neuvolňují, a tak k moření nebo případné alternaci barvy nedochází. Navíc se nerezové hrnce dají velmi snadno vyčistit. Nicméně jsem si nedávno dva hliníkové hrnce pořídila za pár kaček z bazaru. Mám v plánu s nimi barvení do budoucna taky vyzkoušet, zatím se ale za tento postup moření úplně zaručit nemůžu.

Závěrem

Způsobů moření látek pro přírodní barvení je doopravdy celá řada a ty výše zmíněné rozhodně nejsou kompletním seznamem. Jak jsme si řekli, látky je možné namořit před barvením, během něj, a dokonce i po něm. Každý způsob moření může přinést rozličné výsledky, a tak je hodně zajímavé s nimi experimentovat nebo je různě kombinovat.

Tímto jsme se tedy dostali k závěru Úvodu do přírodního barvení a tuto zajímavou teorii máme za sebou. Díky těmto znalostem se tak už společně můžeme pustit do samotného barvení. Tak si nachystejte hrnce a látky, příště si ukážeme, jak se dělá nálev z přírodnin.

Zdroje

  1. Booth, Abigail: The Wild Dyer (2017)
  2. Desnos, Rebecca: Botanical Colour at your Fingertips (2016)
  3. The Maiwa Guide to Natural Dyes (2021)
  4. Botanical Colors: How To Mordant

Kde jsem nakupovala

Šití a quilting

Ripples aneb baby quilt pro Viktorku

10. 4. 2022

Jak už víte z příspěvku Jednoduchý baby quilt pro Michela, šití quiltů pro miminka patří k mým nejoblíbenějším projektům. Většinou docela rychle vím, co a jak ušiju, jaké barvy a vzor budou fajn a dokonce většinou mívám quilt hotový ještě před narozením samotného miminka. Jenže tentokrát to bylo všechno trochu jinak. Ušít baby quilt pro miminko mojí kamarády Aničky byla totiž docela výzva. Dokonce výzva až taková, že jsem si ze začátku nebyla ani jistá, jestli nějaký baby quilt vůbec ušiju.

Ripples - detail zadní strany quiltu a autorského štítku The Wild Stitchery

Věc se má totiž tak, že s Aničkou máme docela rozdílný styl. Alespoň co se zařizování domácnosti týče. Zatímco já miluju barevný a hravý eklekticismus s prvky mid-century modern, k Aničce promlouvá spíše styl boho a scandi. Zatímco u mě byste našli v kuchyni fuchsiově růžový koberec, v ložnici žlutě polstrovanou postel a na záchodě tyrkysově modrou návštěvní knihu, tak u Aničky by to bylo krásné, ručně dělané macramé na zdi v obýváku, sušené trávy ve vázách v kuchyni na okně, svíčky a jemné krémové tóny naskrz celým bytem. Jak tedy skloubit tyto dva docela protichůdné styly v něčem tak malém a zároveň tak významném, jako je baby quilt?

(Chápejte, píšu „významném“, protože jak doufám, bude quilt opečovávaný, vůbec na něm miminko nebude dělat všechny ty věci, co miminka dělají a samozřejmě ho nezničí, jen aby se tenhle quilt mohl předávat z generace na generaci, z miminka na miminko… že? To je přece úplně jasné!)

Ripples - baby quilt pro Viktorku z přední strany

Takže mi to tentokrát nedalo, a raději než riskovat, že ušiju něco, s čím nebude Anička spokojená, rozhodla jsem se nedělat překvápko a raději se s ní přímo domluvit. Hlavně mě zajímalo, jestli vůbec quilt ode mě bude chtít. Chtěla. A jestli má nějakou představu o barvách. Měla.

Anička už měla předem jasnou barevnou paletu, kterou pro věci pro miminko chtěla používat. A rozhodně jí nedominovala stereotypní růžová. Naopak, byla v krásných zemitých tónech a já si z nich mohla vybrat – cihlově červenou, hořčičně žlutou, krémovou, skořicově hnědou, případně petrolejovou, tmavě zelenou nebo šedou. Prostě moderní boho. A styl samotného quiltu byl už docela jednoduchý – věděla jsem, že půjdu směrem moderního quiltingu, který je jednoduchý, minimalistický, ale zároveň moderní.

Baby quilt Ripples - zátiší s monsterou

Udělala jsem několik návrhů v několika barevných provedeních, které jsem Aničce ukázala, ale vítěz byl pro nás obě hned jasný. Šlo o design, kterému říkám Ripples. I když žádné skutečné vlnky nebo křivky na quiltu nejsou, tento vzor má v sobě určitý pohyb a pocit vlnění, nemyslíte? Trošku jako macramé opletený závěs na kytky. Nebo zvlnění trávy ve větru. Nebo možná jemné vlnky na písčité pláži.

Ripples - baby quilt pro Viktorku ze zadní strany

Velikost quiltu pro Viktorku byla jasná! I tady se deka musí hlavně vlézt pohodlně do kočárku, do postýlky nebo na zem pod hrazdičku. A protože jsem tentokrát šila čtvercový quilt (který se po vyprání trochu pokřivil), volila jsem velikost 80 x 80 cm. I proto, aby se mi vzor jednoduše počítal. A opět, jako u všech mých baby quiltů, i na quilt pro Viktorku jsou veškeré použité materiály ze 100 % bavlny. Anička tak může quilt klidně hodit do pračky na 60°, jen na otáčkách musí trochu ubrat.

Proces ručního prošívání, hand quilting

Oproti předchozímu baby quiltu pro Michela jsem se u quiltu pro Viktorku rozhodla, že při prošívání budu následovat zmíněné vlnění designu. Nechtěla jsem ho nijak narušovat nějakým křížením s prošitím. Volila jsem jednoduché diagonální linie, které kopírují šitý vzor. A abych prošití dodala trochu na zajímavosti, přidala jsem navíc i hand quilting, tedy ruční prošívání. To je sice časově o dost náročnější, vytváří ale nezaměnitelnou, nádhernou texturu, která rozhodně stojí za tu extra námahu.

Detail na ruční prošití, tak zvaný hand quilting

Myslím, že tenhle quilt se doopravdy povedl. Už teď mám chuť ho ušít znovu, jen v trochu jiné barevnosti. Tahle naše kolaborace s Aničkou vlastně nakonec vedla k super projektu, který nastartoval moje kreativní buňky. A o tom to je, nebo ne? Neustále se natahovat mimo svou komfortní zónu a nacházet nové, neotřelé cesty. Tentokrát třeba jak udělat moderní, barevný boho quilt.