Když dojde na šití patchworku, svou inspiraci čerpám na různých místech – v přírodě, v architektuře, ve vzorech na obalech produktů, v obrazech, kolážích, ve filmech a seriálech, v knížkách, na internetu. Jeden z mých vůbec nejoblíbenějších nástrojů je pak Pinterest. Pro někoho sociální síť, pro mě nekonečná studnice nápadů. A právě na Pinterestu jsem se nechala inspirovat i pro tento patchworkový polštář, který jsem nazvala Paved Road.
Paved Road, protože mi připomíná staré dlážděné a cihlové chodníky, které se klikatí starými zarostlými zahradami, jsou pokryté mechem a lemované kapradím. Takové chodníky, po kterých se chcete projít bosou nohou. Chodníky anglických zahrad, které postavily generace před námi.
A právě tyhle zahradní chodníčky mi svými zemitými tóny připomněly přírodně barvené látky, které jsem nabarvila vloni na podzim. Použila jsem na ně typické podzimní přírodniny: moje oblíbené žaludy se železem, které barví nádhernou šedou, vrbové listí, které barví oranžovou, šípky, hloh a hlohyni šarlatovou, které mají jemné odstíny béžové až „champaigne“. Využila jsem i pár látek obarvených březovou kůrou, které by odpovídaly asi slonovinové kosti. A je dost možné, že některé kousky jsou obarvené i něčím jiným – sama už popravdě nevím.
Původně jsem pro tyto látky neměla vůbec žádné konkrétní využití. Věděla jsem ale, že z nich budu chtít ušít nějaký patchworkový kousek. Společně totiž vypadaly vážně krásně, takže na své použití nečekaly nijak moc dlouho. Nejprve jsem neodolala a ušil z nich druhou verzi deky pro Michela (které teď říkám Stripy Triangles), a vzápětí na to jsem se pustila právě do Paved Road.
Samotný vzor pro Paved Road je vlastně velmi jednoduchý – jde o obdélníky, které mají jeden rožek jiný. A pokud patříte mezi zkušenější patchworkáře a quiltery, pak víte, jak velmi snadné tohle na ušití je. Trochu jsem si pohrála s rozložením a zkoušela několik různých variant (a jak už možná víte, ušila jsem nakonec více, než jen tuhle jednu).
Patchworkovou část jsem sešila na stroji, do prošívání jsme se ale pustila ručně. Neumím si totiž představit, že by přírodně barvený kousek měl být prošitý na stroji. To mi nějak nejde dohromady. Jako výplň pod patchworkovou část jsem použila moje nejoblíbenější bavlněné rouno – Quilter’s Dream, které je tím nejměkčím a nejpříjemnějším, s čím jsem kdy pracovala. Zároveň je dost tenké, takže se moc dobře prošívá, a navíc netvoří příliš „nafouknutý“ efekt.
Na samotné prošití jsem pak použila Gutermann bavlněnou quiltovací nit. Obvykle sice používám bavlnku perlovku, tentokrát jsem ale nechtěla, aby byly stahy až tak moc viditelné. Chtěla jsem nechat více vyniknout textuře, kterou ruční prošívání vytváří, a nepřidávat moc další vizuální vzor do jemného přírodně barveného patchworku.
Musím přiznat, že ruční prošívání mi dalo tentokrát docela zabrat. Jak jsem rychle zjistila, nejde totiž jen o to, jakou techniku šití máte, jakou použijete nit a jestli použijete i včelí nebo krejčovský vosk, které doopravdy moc pomůžou. Jde hodně i o jehlu – o její velikost, ostrost a tvar očka, které, v některých případech, může snadno začít nit trhat. Stručně řečeno, vystřídala jsem asi tři nebo čtyři jehly, než jsem se dostala k té, která mi doopravdy sedla a se kterou jsem v pohodě dokázala šít malé, nenápadné stehy. Stálo to ale za to!
Výsledná textura prošití je prostě úžasná. Nejen, že se mi líbí, jak quilting doplnil patchworkový vzor, ale díky použitým materiálům a ručnímu prošití je teď tento „mini quilt“ naprosto měkoučký a nepopsatelně příjemný na omak! A takovéhoto výsledku bych rozhodně žádným jiným způsobem nedosáhla.
Co více, zadní (nebo chcete-li spodní) část tohoto mini quiltu, dopadla taky nádherně. Zadní strany quiltů totiž dost často považuju za stejně krásné, jako ty přední s patchworkovým podkladem a už chvíli si pohrávám s myšlenkou „wholecloth quiltu“, tedy quiltu z jednoho kusu látky, na kterém bych se s prošíváním mohla vyřádit a nechala tak tuto techniku doopravdy vyniknout. No, uvidíme.
Z tohoto mini quiltu z přírodně barvených látek jsem ušila povlak na polštář, které najdete tady v e-shopu. Na zadní stranu povlaku jsem použila kanvas, tedy bavlnu s vyšší gramáží, kterou jsem obarvila březovým listím. Zapínání jsem pak nechala jednoduché, na psaníčko.
Doufám, že si polštář najde svého majitele, kterému bude dělat radost. Věnovala jsem mu spoustu času, spoustu práce a spoustu péče. Rozhodně tak jde o jeden z těch kousků, které jsou do posledního detailu doopravdy handmade.
No Comments