Byl konec srpna roku 2020. S Davidem a naším ani ne půlročním pejskem Scruffym jsme byli na procházce lesem v Krkonošských horách někde nad Špindlerovým Mlýnem. Bylo vlhko, zima, a mě hlavou běželo, co bych napsala do prvního článku svého nového plánovaného blogu a zároveň, jak bych se rozloučila s tím starým. Uvažovala jsem nad tím, jak moc se mi za uplynulý rok změnil život a jaké změny mě v nejbližší době ještě čekají, nejen proto, že šlo o naši poslední společnou dovelenou, tak trochu na rozloučenou s naším dlouholetým vztahem, který jsme jen před pár týdny ukončili.
Věděla jsem, že změny budou. Nemohla jsem ale ani tušit, jak náročné a hluboké, a jak moc mě a můj dosavadní život změní (naštěstí k lepšímu).
Všichni jsme si za poslední dva roky prošli těžkým a velmi náročným obdobím. Museli jsme udělat spoustu nelehkých rozhodnutí, stáli jsme tváří v tvář nečekaným situacím, museli jsme se rozloučit s mnoha lidmi, ať už proto, že nás navždy opustili nebo proto, že jsme v krizi poznali jejich skutečnou povahu.
Na těžkém období je ale přínosné to, jak nám dokonale dokáže pročistit životy. Ukáže nám, co je doopravdy podstatné, na čem nám skutečně záleží, koho chceme mít sobě nablízku, jak chceme trávit svůj čas a jakým člověkem chceme skutečně být.
O vlastním blogu se zaměřením na textilní tvorbu jsem snila už od svých teenagerovských let. Když jsem nedávno procházela a třídila staré papíry v mém dětském pokojíčku, musela jsem se smát, když jsem narazila na poznámky o tom, jak by tenhle blog měl vypadat. To hlavně proto, že už tenkrát jsem dokázala popsat jeho podstatu stejně dobře, jako bych ji popsala dnes. Poznámky, které jsem mohla napsat tak před 15 lety byly stejně validní a užitečné, jako ty, které jsem dala dohromady před pár měsíci.
I když jsem před lety začala psát svůj první blog s názvem Míšin Patchwork, který jsem milovala a hodně si ho užívala, hodně se od té doby změnilo. Já jsem se změnila. Dospěla jsem, dozrála, načerpala životní zkušenosti doma i v zahraničí. Objevila jsem nové vášně, záliby a koníčky. Zjistila jsem, že už to není jen patchwork a quilting, o kterých bych chtěla psát, a že moje touha předávat moje znalosti dál a inspirovat druhé, aby taky na chvíli zpomalili a užili si tu neskutečnou pohodu a uvolnění, které řemeslná tvorba přináší, jsou něčím, co mě naplňuje a přináší mi v životě smysl.
A tak se stalo, že z toho všeho marastu, který zaplavil naše životy, jsem se tak trochu zakuklila. Zavřela jsem se doma, dovolila jsem si nepracovat, a chvíli jsem jenom tak žila. A v tom klidu a odtrhnutí od světa jsem začala skládat dohromady moje myšlenky, touhy a ambice, aby z toho vzniklo The Wild Sitchery.
The Wild Stitchery, neboli divoké šití, je o svobodě tvořit svůj život podle vlastních pravidel. Je o kreativitě a zkoušení starých, tradičních technik novými způsoby. Je o smysluplném trávení času – ať už sama, v tichosti, jen se svými myšlenkami, zatímco ruce na něčem pracují; tak i ve společnosti nám blízkých, dětí, rodiny, přátel nebo pejsků, kteří nám při tvoření rádi pomůžou. The Wild Stitchery je o procházkách v divočině a sbírání inspirace, stejně tak jako o vytváření něčeho užitečného a zároveň estetického pro náš domov. Je o tom nebát se a z ničeho vytvořit něco, co se nám nejen bude líbit, ale navíc se bude používat po generace. Je to o šetrném přístupu k sobě, abychom pak měli sílu starat se o druhé, o svou rodinu, komunitu a svět, ve kterém budou vyrůstat naše děti.
Tak vítejte ve světě The Wild Stitchery, ve světě divokého šití, kde můžete na chvilku vypnout, udělat si pár stehů, relaxovat a načerpat novou energii.
PS: A nezapomeňte, že The Wild Stitchery můžete sledovat i na Instagramu, Facebooku a Pinterestu.
