Úvod do přírodního barvení: 3. Mořidla

Co mají společného pecky z avokáda, rezavé hřebíky a modrá skalice? Mohlo by se zdát, že nic moc. Ve světě přírodního barvení mají ale všechny jednu úžasnou vlastnost – je možné je použít jako mořidlo! V dnešním, třetím, a zároveň posledním díle Úvodu do přírodního barvení se společně podíváme právě na to, co mořidla jsou, proč jsou zapotřebí, kde je najít a jak je používat.

Pokud tento mini-seriál Úvodu do přírodního barvení sledujete, pak víte, že v prvním díle jsme se společně podívali na typy vláken, řekli jsme si, že přírodní barvení je možné jen u těch přírodního původu a že je dělíme na proteinová (živočišného původu) a celulózová (rostlinného původu). Řekli jsme si taky něco málo o jejich specifických vlastnostech a o tom, že s každým typem vlákna je zapotřebí zacházet trochu jinak.

Druhý díl úvodu do přírodního barvení byl už o něco praktičtější. Řekli jsme si, co je to scouring, neboli hluboké čištění vláken. Ukázala jsem vám několik receptů, jak na to, takže v tuhle chvíli byste měli mít už krásně čisté a nachystané látky nebo přízi.

Možná si říkáte, že teď už bychom se mohli rovnou pustit do barvení, co? A ano, s některými přírodninami bychom i mohli. Ne všechny přírodní pigmenty by se ale k vláknům přichytily permanentně a z některých výsledků bychom moc velkou radost neměli. Před samotným přírodním barvením je totiž potřeba vlákna nejprve namořit.

Co jsou mořidla

Moření vláken je nezbytnou součástí procesu přírodního barvení, není možné ho tedy úplně vynechat. „Cože? Vždyť jsi před malou chvilkou psala, že s některými přírodninami bychom barvit už mohli?!“ Ano, psala. Existují totiž i takové přírodniny, které v sobě mořidlo už obsahují. Třeba avokádo! Co tedy vlastně to mořidlo je?

Mordant/Mořidlo – „A mordant is a chemical binding agent that adheres well to both the fibres and to the dye. The word comes from the Latin mordere, which means to bite.“ Wild Colours

• Mořidlo je chemické pojivo, které dobře přilne jak k vláknům, tak k barvivu. Slovo pochází z latinského mordere, což znamená kousat.

Mořidlo téměř doslova napomáhá přírodním pigmentům, aby se „zakously“ do vláken. Pomáhá zafixovat barvu ve vláknech, funguje jako silné pojidlo, posiluje výraznost a odolnost barvy a v některých případech ji dokonce i alternuje (funguje jako takzvaný „modifikátor“).

Určitě už dávno víte, že i synteticky obarvené látky postupem času ztrácejí na své výraznosti nebo dokonce blednou. U přírodních barviv tomu není jinak. Co více, některé pigmenty jsou citlivější než jiné, a tak se u přírodního barvení setkáváme se dvěma pojmy – washfast a lightfast.

Washfast indikuje, jak odolná je daná barva proti praní. Nikdo z nás samozřejmě nechce textil, který by nebylo možné běžně prát. Dobrou zprávou proto je, že pokud máme látky předem správně vyčištěné a namořené, většina přírodních barviv se stane proti praní velmi odolnými.

Naproti tomu lightfast je trochu více komplikovaný. Jde o ukazatel toho, jak odolné je barvivo proti dlouhodobému vystavení slunečnímu záření. Může se stát, že některé barvy budou na slunci světlat, jiné naopak tmavnout. Některé nebudou reagovat téměř vůbec, jiné se budou měnit přímo před očima. Správné namoření vláken pomůže, ne u všech barviv půjde ale o permanentní řešení.

Tato barevná proměnlivost je něco, co je vlastně pro přírodní barvení docela typické a mnohými barvíři je to vítaná záležitost – barvy totiž zůstávají „živé“. Díky zkušenostem těch před námi máme naštěstí dost informací o tom, které zdroje přírodních barviv jsou pro barvení látek vhodné (mají dobrou washfastness a lightfastness), kterým barvivům je dobré trochu napomoci (ať už třeba delším vařením nebo silnějším namořením) a která barviva sice vypadají na začátku dobře, ale vlastně jsou z dlouhodobého pohledu pro barvení textilií velmi nevhodné (ano mluvím o tobě, červená řepo).

Pojďme se tedy podívat na to, jaké zdroje mořidel pro přírodní barvení existují a jak je můžeme používat.

Taniny/Třísloviny

Taniny, česky třísloviny, jsou přírodní složky, které se běžně vyskytují v mnoha semenech, listech, kůře nebo ovoci. Jsou typické svou hořkou, trpkou chutí (najdeme je třeba v čaji nebo kávě a důležitou roli hrají i u vína). Barviva, která jsou bohatá na tanin, mají dobrou washfastness a lightfastness. Tanin totiž funguje jako přírodní mořidlo.

Taniny mohou být bezbarvé, žluté nebo červeno-hnědé. Bezbarvý tanin je možné pořídit i u specializovaných prodejců v práškové formě. Žlutý tanin se vyskytuje například ve slupce granátového jablka, červeno-hnědé pak třeba v cibulových slupkách nebo už zmíněných peckách z avokáda. Taniny je tak možné používat buď přímo jako přírodní barvivo nebo je použít jako mořidlo a látky obarvit (přebarvit) dalším přírodním barvivem.

Mezi zdroje přírodního barviva bohatého na tanin patří:

• Cibulové slupky (ze žluté a červené cibule)
• Pecky a slupky avokáda
• Slupky granátového jablka
• Slupky zelených banánů
• Černý čaj
• Rooibos
• Káva
• A další

Alum/kamence

Alum, česky kamence, jsou dalším velmi oblíbeným mořidlem. Obrovskou výhodou kamenců je to, že jsou bezbarvé. Navíc prohlubují barevnost pigmentů, takže jsou ve výsledku výraznější a zářivější. I z toho důvodu jde o jedno z nejčastěji používaných mořidel v přírodním barvení, které se často používá v kombinaci i při barvení s barvivy bohatými na tanin.

Nejčastěji se používají dva typy kamenců. Prvním je potassium alum (potassium aluminum sulfate, síran hlinito-draselný), který se u nás běžně prodává pod označením „kamenec“. Je běžně dostupný v drogeriích a má využití v přírodních antiperspirantech, jako adstringens po holení nebo třeba pro čištění střívek při zabíjačce. Potassium alum se používá pro moření proteinových vláken. Snadná mnemotechnická pomůcka je, že potassium začíná na P stejně jako protein.

Kamenec, který je vhodný pro moření celulózových vláken, se nazývá aluminium acetate (ammonium aluminum sulfate, síran hlinito-amonný). Tento je možné použít i pro namoření proteinových vláken, sehnat ho u nás už ale není až tak jednoduché. Já sama jsem ho sehnala jako „dodekahydrát“ (na tohle se mě neptejte, chemie skutečně není moje silná stránka) od specializovaného prodejce laboratorních chemikálií. Mnemotechnická pomůcka je tady aCetate, C jako celulóza.

Moření s kamenci

Kamence jsou k dostání jako jemné bílé prášky. Pro manipulaci s nimi je tedy vždy potřeba používat ochranné pomůcky (ideálně masku, rukavice a zástěru) a manipulovat s nimi v dobře větrané místnosti. Stejně, jako u čištění vláken, i tady je potřeba dodržovat pravidlo toho, že pomůcky pro barvení (jako jsou hrnce, vařečky nebo lžíce) se nepoužívají na běžné vaření, jsou uchovány odděleně, aby se nepomíchaly, a veškeré kuchyňské povrchy jsou po procesu moření vydesinfikovány (pokud se věnujete přírodnímu barvení doma v kuchyni). Kamence uchovávejte mimo dosah dětí a domácích mazlíčků.

Pro moření se používá výpočet 10 % z váhy látky (dále jako WOF – weight of fabric). Suchou látku, kterou budeme mořit, si zvážíme a vypočítáme, kolik je 10 % této váhy. Tolik kamence budeme potřebovat pro namoření dané várky látky. V případě, že látka váží 100 g budeme tedy potřebovat 10 g kamence. Nejedná se o nijak velké číslo, proto vám balení kamence vydrží doopravdy dlouho.

Postup

1. Mořenou látku nejprve zvážíme, a pak namočíme alespoň na hodinu do vody.
2. Do velkého nerezového hrnce odměříme potřebné množství kamence.
3. Kamenec v hrnci opatrně zalijeme vroucí vodou (podle potřeby asi 250 – 500 ml) a mícháme, dokud se krystalky nerozpustí.
4. Hrnec dopustíme studenou vodou.
5. Do tohoto roztoku přidáme namočené látky a pomalu začneme zahřívat.
6. Na mírném ohni vaříme pod bodem varu přibližně asi hodinu. Občas látky zamícháme a zkontrolujeme, že jsou kompletně ponořené.
7. Po hodině odstavíme z ohně a ideálně necháme přes noc vychladnout.
8. Látky vyjmeme, vymácháme, vyždímáme a necháme uschnout nebo je rovnou ještě mokré můžeme použít pro barvení.

Tip: Do hrnce s rozpuštěným kamencem můžeme místo čerstvé vody dolít tu, ve které se nám látky máchaly.

Tento postup je možné použít jak na celulózová, tak na proteinová vlákna. U proteinových vláken je ale důležité, aby k zahřívání došlo doopravdy postupně a teplota nebyla příliš vysoká.

Vlastní kovové roztoky

Zajímavou alternativou mořidel jsou vlastní kovové roztoky. Nejpoužívanějším bývá roztok ze železa, často se setkávám i s mědí a slyšela jsem, že jde použít i cín. Jejich obrovskou výhodou je to, že si je snadno můžete vyrobit doma. Tyto roztoky ale modifikují barevnost. Výsledná barva bude tedy jiná, než při použití kamence nebo jen čistého pigmentu. Díky kovovým roztokům tak můžete snadno z jednoho pigmentu vytvořit celou barevnou škálu.

Jak si připravit domácí kovový roztok

1. Do velké zavařovací sklenice (nebo sklenice od kávy) vložíme několik kousků kovu. Pro železný roztok použijeme rezavé hřebíky, pro měděný můžeme použít kousek měděného drátku.
2. Sklenici naplníme v poměru 2:1, 2 části vody a 1 část octa.
3. Sklenici necháme několik dní až týdnů odpočívat bez víčka.
4. Kyseliny z octa začnou postupně kovy rozpouštět a roztok začne měnit barvu.
5. Roztoky jsou připravené k použití ve chvíli, kdy kompletně změní barvu – roztok železa bude rezavě oranžový až hnědý, roztok z mědi bude mít krásnou modrou barvu.
6. Roztoky je možné kdykoliv jednoduše doplnit dolitím vody a octa, případně doplněním dalších kovových kousků. Skladujte s víčkem (železo mírně odšroubované) mimo dosah dětí.

Poznámka: Pozor na železo! Tento roztok má tendenci mírně bublat a nejednou se mi stalo, že přetekl. Sklenici tedy skladuji na tácku.

Způsob použití roztoku ze železa je dvojí. V prvním případě můžeme roztok použít jako už zmíněný modifikátor, do kterého látku „dipneme“. V tomto případě už nabarvenou látku na malou chvíli kompletně ponoříme do železného roztoku, vyjmeme a rychle vymácháme. Železo je velmi silné, a tak by příliš dlouhé vystavení tomuto roztoku mohlo začít ničit vlákna. Barva začne na železo reagovat velmi rychle a v drtivé většině případů začne tmavnout, někdy i kompletně změní barevnost.

Druhým způsobem použití je přidání pár lžiček roztoku přímo do barevného nálevu, ve kterém budeme barvit látky. Tímto způsobem dochází k moření látek během barvení, barevný odstín nálevu se ale permanentně změní. Tímto způsobem (přidáním přímo do nálevu) můžeme použít i roztok mědi.

S mědí můžeme navíc látky namořit i předem. V tom případě použijeme stejný postup jako u moření kamence, 10 % z WOF budeme ale měřit v mililitrech. Takto namořená látka dostane lehký nádech modré. Výhodou tohoto postupu je, že takto namořenou látku můžeme barvit společně s látkami namořenými v kamenci, aniž bychom samotný barevný nálev jakkoliv znečistili – zůstane mu původní barva, jen výsledné látky budou mít rozdílné odstíny podle toho, v čem byly namořeny.

Modrá a zelená skalice

O moření látek za pomocí modré a zelená skalice jsem se dozvěděla teprve nedávno. Obě tyto látky jsou běžně dostupné ve vybraných drogeriích nebo online obchodech.

Modrá skalice, síran měďnatý, se používá k zabránění růstu řas v bazénech, proti plísním na rostlinám nebo k impregnaci dřeva proti růstu hub. Taky jste s ní dělali pokusy ve škole, protože vytváří krásné modré krystaly?

Zelená skalice, síran železnatý, se využívá jako hnojivo, je možné ho použít i k hubení mechu, případně k čištění odpadních vod. Jde o jemný prášek nazelenalé barvy.

Postupem použití skalice si nejsem ještě 100 % jistá, protože s tímto zatím nemám zkušenosti. Předpokládám, že i v tomto případě je možné zopakovat stejný postup, jako při moření s kamenci, nedokážu ale odhadnout, jaké množství se v tomto případě používá.

Vím ale, že je možné skalice použít opět přidáním přímo do barevného nálevu. Opět tak dojde k permanentní změně barvy, stejně jako u domácích roztoků. V tomto případě stačí doopravdy jen malá troška skalice, a barevný nálev přímo před očima změní svůj odstín.

Hliníkové hrnce

Ano, čtete dobře! Jako další možnost moření jsem doopravdy uvedla hliníkové hrnce. Možná se to zdá úsměvné, ale skutečně jsem narazila na to, že použitím hliníkových hrnců dochází k moření látek během samotného barvení. Hliník se totiž z hrnců během barvení postupně uvolňuje a váže se na vlákna látek. Stejnou teorii jsem zaslechla i pro hrnce železné.

Osobně pro barvení používám hrnce nerezové, které žádné látky neuvolňují, a tak k moření nebo případné alternaci barvy nedochází. Navíc se nerezové hrnce dají velmi snadno vyčistit. Nicméně jsem si nedávno dva hliníkové hrnce pořídila za pár kaček z bazaru. Mám v plánu s nimi barvení do budoucna taky vyzkoušet, zatím se ale za tento postup moření úplně zaručit nemůžu.

Závěrem

Způsobů moření látek pro přírodní barvení je doopravdy celá řada a ty výše zmíněné rozhodně nejsou kompletním seznamem. Jak jsme si řekli, látky je možné namořit před barvením, během něj, a dokonce i po něm. Každý způsob moření může přinést rozličné výsledky, a tak je hodně zajímavé s nimi experimentovat nebo je různě kombinovat.

Tímto jsme se tedy dostali k závěru Úvodu do přírodního barvení a tuto zajímavou teorii máme za sebou. Díky těmto znalostem se tak už společně můžeme pustit do samotného barvení. Tak si nachystejte hrnce a látky, příště si ukážeme, jak se dělá nálev z přírodnin.

Zdroje

1. Booth, Abigail: The Wild Dyer (2017)
2. Desnos, Rebecca: Botanical Colour at your Fingertips (2016)
3. The Maiwa Guide to Natural Dyes (2021)
4. Botanical Colors: How To Mordant

Kde jsem nakupovala

• Kamenec – Potassium Alum
• Kamenec – Aluminium Acetate
• Modrá skalice
• Zelená skalice