Přírodní barvení: Bříza  

Bříza – má láska a má Nemesis. Jako strom se mi vždycky líbila, a to nejen jako březový háj v Mrazíkovi nebo tradiční stará košťátka. Její splývavé větve, svěže zelené listy i stříbřitá kůra. Je to prostě krásný strom. V posledních pár letech mi ale dost komplikuje život. Je to totiž můj hlavní alergen, díky kterému trávím každé jaro s kapesníkem u nosu, nepříjemným šimráním v krku a občas i s oteklýma očima. A aby se na mě bříza podepsala ještě více, i ve světě přírodního barvení mi dala pěkně zabrat!

Epizoda 1. – Březová kůra

Všechno to začalo už vloni na podzim. V různých zdrojích jsem si našla, že březová kůra barví do krásné, světle růžové až světle oranžové barvy. A protože bylo tou dobou hodně větrné počasí, dost brzo na to jsem už domů z procházky se psem tahala i několik popadaných březových větví. Kůru jsem pečlivě odloupla nebo odřezala od dřeva a uložila si ji na později.

První ze způsobů, který jsem s kůrou zkoušela, bylo její zkvašení ve vodě. Za tímto účelem jsem si pořídila velkou zavařovací sklenici, kterou jsem naplnila kůrou a zalila ji vodou. Sklenici jsem uzavřela a nechala stát na okně. Voda se docela brzy začala zakalovat, když jsem ji ale asi po třech týdnech otevřela, velmi rychle jsem zjistila, že jsem někde udělala chybu… Ten zápach se totiž slovy ani nedá popsat! Až se tomu teď musím smát.

Obsah sklenice tedy velmi rychle putoval do záchodu a do kontejneru, a byt prošel důkladným větráním!

Jsem ale velmi tvrdohlavá osoba a jen tak se nevzdávám. Kvašené kůře jsem se tak rozhodla dát další šanci. Opět jsem naplnila velkou sklenici a opět jsem vše zalila vodou. Tentokrát jsem ale nechala sklenici otevřenou a umístila ji na polici mimo přímé sluneční záření. Následující týden jsem pravidelně obsah míchala a sledovala, jak se voda opět rychle zakalila. I teď začala sklenice zapáchat, nebylo to ale už až tak strašné. A tak jsem se rozhodla zkusit roztok zahřát a obarvit nějaké látky.

Dopadlo to nic moc. Látky totiž skončily velmi světlé. Vlastně tak světlé, že bych to nazvala „slonovinová kost“. A i když i to má v sobě nějaké to kouzlo, po veškeré té práci a námaze jsem doufala v trochu jiný výsledek.  

Po téhle zkušenosti jsem byla rozhodnutá s břízou už nebarvit.

Epizoda 2. – Březové větvičky s listím a květy

Z podzimu mi ale doma zůstalo několik (teď už suchých) větví i se suchým listím a květy. Co s tím? No, co bych to byla za barvířku, kdybych je jen tak vyhodila do koše, no ne? A tak putovaly větve i s listím a květy do hrnce s vodou. Nechala jsem je naložené přibližně na jeden den, a pak jsem celý roztok zahřála.

K mému velmi příjemnému překvapení pustily tyto přírodniny barvu – roztok se zabarvil do hněda. Pár kousků látek, které jsem v něm obarvila pak vyšly světle béžové s nádechem do oranžova.

Epizoda 3. – Březové listí

Přišlo jaro a jeden z mých oblíbených účtů na Instagramu, dánské barvířské studio Gluddk, sdílel na svém profilu příspěvek, kde ukázal březovým listím krásně nazeleno obarvenou vlnu. Pro barvení použili tihle barvířští mistři mladé, zelené březové listí, a mě bylo hned jasné, že to musím vyzkoušet taky!

Věděla jsem přesně, kam si na břízu zajít – do nedalekého březového hájku na Kajetánce. Pokud jste ale četli můj předchozí článek o přírodninách, a kde je najít, pak víte, že listy sbírám jen ty popadané ze země, k trhání ze živých stromů se přikláním jen velmi, velmi málo. A tak byl sběr docela pomalý, protože listů příliš nepadalo, a akorát nastala sezóna sekání městských trávníků. Povím vám, v posečené, rozmulčované trávě březové listí doopravdy nenajdete.

Všechno se změnilo až jednoho dne, kdy jsme se Scruffym obcházeli náš revír a v březovém hájku nás čekalo malé překvapení – někdo z bříz sestříhal mladé větve, které zasahovaly do prochozeného chodníčku! A mladé větve se zelenými listy nechal jen tak na místě… No neberte to!

Ten den jsem tedy došla domů s obrovským pugétem březových větví. Listy jsem z nich otrhala, pořádně je propláchla a nechala rozložené na stole proschnout. Tahle malá radost se mi asi o měsíc později podařila ještě jednou, momentálně mám tedy březových listů docela pěknou zásobu.

Jak ale barvily? Nejprve malá odbočka…

Vzorník přírodního barvení

Tou dobou už byl spuštěný tento blog a věděla jsem, že moje experimentování s přírodním barvením budu chtít zdokumentovat a dát mu nějaký řád. Jednou z výhod přírodního barvení je totiž to, že z jedné přírodniny je možné získat celou škálu barev, a to v závislosti nejen na tom, o jaké vlákno se jedná, ale taky jaká mořidla, jaké modifikátory a případně jaká jejich kombinace se použije.

O vláknech jsem se už rozepsala v několika úvodních článcích „Jak na přírodní barvení“. Jak víte, pro barvení jsem si nachystala následující vlákna:

• Bavlna, která je určená pro barvení a tisk
• Bavlna ze starého prostěradla po babičce
• Viskóza
• Len
• Morušové hedvábí
• Ovčí vlna

Abych věci trochu zkomplikovala, rozhodla jsem se pro osm variant použití mořidel a modifikátorů, a to následovně:

• Vzorky předem namořené kamencem (síranem hlinito-amonným) 
• Vzorky předem namořené roztokem z mědi
• Vzorky předem namořené kamencem a barevný nálev modifikovaný pomocí čistící sody (zásaditý roztok)
• Vzorky předem namořené kamencem a barevný nálev modifikovaný pomocí kyseliny citrónové (kyselý roztok)
• Vzorky předem namořené kamencem a barevný nálev modifikovaný pomocí modré skalice
• Vzorky předem namořené kamencem a barevný nálev modifikovaný pomocí zelené skalice
• Vzorky nenamořené, obarvené v neupraveném nálevu a po barvení dipnuté do roztoku ze železa
• Vzorky nenamořené, obarvené v barevném nálevu s přidaným roztokem ze železa

Ano, mám tedy v plánu nabarvit 48 vzorků pro každou přírodninu, se kterou budu pracovat. Holt, nejsem žádný troškař.

Zpět k březovému listí

A jak mladé zelené listí dopadlo? Naprosto parádně!

Ve většině případů jsem získala krásné odstíny žluté. Jak už jsem v dřívějších článcích zmiňovala, proteinová vlákna (v mém případě hedvábí a vlna) vážou barevné pigmenty daleko lépe než vlákna celulózová. Na první pohled jsou tak barevně výraznější.

Osobně mi ale učarovaly barvy z nálevu s přidanou modrou a zelenou skalicí. Modrá skalice dodala žluté na výraznosti a podpořila lehký nádech do zelena – výslednou barvu bych přirovnala asi k „hořčičné“. Zelená skalice nálev ztmavila do šedé, a i v tomto případě zvýraznila nádech do zelena. Rozhodně barevná kombinace, se kterou bych do budoucna chtěla šít. Třeba v nějakém dvoubarevném quiltu? Hm, uvidíme!

Epizoda 4. – Březové větvičky

Když jsem už podruhé očesala veškeré listy, zůstala mi docela slušná hromádka mladých větviček. Svitla mi myšlenka – když se mi s nimi na podzim podařilo obarvit látky na světlounce béžovou s nádechem do oranžova, třeba se mi z nich podaří něco dostat i tentokrát.

Takže nadrobno nastříhat, namočit na pár dní do vody a šup s nimi na plotnu. Dobře jsem udělala! Z malých větviček jsem získala krásně silný nálev, který moje vzorky obarvil v odstínech rezavě oranžové. Co více, po přimíchání modifikátorů se barevná škála rozložila do téměř duhových odstínů:

• Se sodou jsem získala lososově růžovou
• S kyselinou citrónovou máslově žlutou
• S modrou skalicí zelenkavou
• Se zelenou skalicí ocelově modrou

Tohle jsem vážně nečekala!

Závěrem

Jsem moc ráda, že i přes ty počáteční nesnáze jsem na barvení s břízou nezanevřela. Zbytek totiž stojí doopravdy za to! Asi nikdy mě nepřestane fascinovat, kolik barev je možné z přírodnin získat a jak málo stačí na to, aby byl výsledek úplně rozdílný. A kdo ví, třeba mi to jednou zase nedá, a i té kůře dám ještě šanci.